Já a ty jen [Haikyuu mafie]

29.

*Konegawa*

,,Já ho znám." řekl jsem skoro neslyšně.

,,Dobrá necháme to na ráno, všichni jsme unavení a ráno je moudřejší večera, takže všichni běžte spát." řekl Futakuchi.

Všichni šli do svých pokojů, ale já šel spát k Sakunamimu, protože Goshikiho dali ke mně. Byl to pro mě šok vidět ho zase po tolika letech.

Vlastně jsem nevěděl, že žije od toho incidentu na střední škole. Je to jako by to bylo včera. Stále cítím ten žár kolem mně, kouř v mých plicích a smrad hořícího benzínu.

Oklepal jsem se a lehl si do postele, kterou Sakunami měl navíc ve svém pokoji. Nemohl jsem spát. Stále jsem se probouzel celý zpocený a měl jsem zrychlený dech. Tak jak jsem to měl po tom incidentu.

Nakonec jsem chvíli před svítáním zamhouřil oka a lehce se vyspal. Probudil mně až Sukanami, že je nachystaní snídaně. Všichni u stolu mlčeli a často jejich pohled upřel na mě. Asi jim bylo divné, že nemám svou normální veselou náladu.

Po snídani se někteří vydali na průzkum města. Já se vydal zpět nahoru do Sukanamiho pokoje, ale před tím než jsem stihl dát vůbec nohu na první schod, tak mně zastavil hlas Futakuchiho.

,,Kogane včera jsi říkal, že toho kluka znáš. Kdo to je?" vrátil jsem se zpět do jídelny a posadil se s Futakichim ke stolu.

,,Byl to můj spolužák na střední škole. Myslel jsem si, že je mrtvý, ale jak se zdá tak ne." sám jsem nevěřil tomu, že jsem to dokázal říct tak v klidu. Ale to, že náš vztah nebyl pouze jako spolužáci mu ani nehodlám říct.

,,Mrtvý? Jak to?" zeptal se udiveně.

,,Jednoho dne ve škole začalo hořet." víc jsem říkat nechtěl. Ty podrobnosti byli citlivé a dlouhou dobu jsem je chtěl zapomenout. Futakuchi přikývl, že chápe.

,,Myslíš, že bych sis ním mohl promluvit? O samotě?" zeptal jsem se opatrně.

,,Jistě a dokázal by jsi z něj dostat i nějaké informace?" 

,,Netuším, můžu to zkusit, ale nechci nic slibovat." Futakuchi se na mě lehce usmál a pokynul mi hlavou, že můžu jít za Goshikim.

Vystoupal jsem nahoru po schodech a pomalu s třesoucími se rukami vložil klíč do zámku a odemkl. Zhluboka jsem se nadechl a vstoupil dovnitř.

,,Kanji?" řekl Goshiki když mě uviděl stát ve dveřích.

,,Ahoj Tsu." usmál jsem se zlehka na něj.

,,To už jsem v nebi? Nebo mně něčím nadopovali? Ty by jsi tu neměl být." trochu panikařil.

,,Počkej," zavřel jsem dveře a přistoupil blíž ,,jak jako, že já tu nemám být?" byl jsem lehce zmatený.

,,Vždyť jsi umřel?"

,,Umřel? A jak prosimtě?"

,,Při tom požáru." 

,,Cože? Vždyť při něm jsi umřel ty a najednou jsi tady na naší základně."

,,Vaší základně? Ty jsi v mafii?"

,,Ano a jak vidím tak ty taky. Ale to stále nevysvětluje to co se stalo na střední škole před dvěma roky. Byl jsem na tvém pohřbu, všichni tě měli za mrtvého a nikdo tě od té doby neviděl." vysvětlil jsem co se dělo po požáru.

,,No, ale očividně jsem přežil jak můžeš vidět." chtěl se posadit, ale objevila se mu v obličeji bolest. Přispěchal jsem k němu a pomohl jsem mu se posadit. Usmál se na mně a já zpět na něj.

Zdravím vás existence 👋 ano dlouho jsem tu nebyla asi něco přes půl roku, hodně to dlouhá doba. Hodně se toho v mém životě změnilo, ale to je jedno.
Každopádně doufám, že jste rádi, že jsem zpět a snad se vám i tato kapitola líbila.
Neříkám kdy vydám další, ale mohu vám říct, že to hodlám dokončit tento rok. No nic tak

Páčko🌹