District 9 // BOOK 1 [Stray Kids] ✔

6. Kapitola

S podporou bílé posily se Minho dostal k lékařce. Bílou posilu nesnášel, protože mu mařila plány a jen kvůli nim se cítil jako ve vězení, ale v situacích jako je tato jim byl vděčný. Minho vždy odmítá jíst a pít, když je v kopce, ale vždy se mu to vymstí a musí být odveden k lékařce, aby ho prohlédla - dneska byl na obědě, pistili ho se najíst, ale on stejně nejedl...takovou radost by jim přeci neudělal. Dneska strávil v kopce půl dne, a protože nepil od včerejšího večera motala se mu hlava a nedokázal se udržet na nohou.

„Zase ty?" ozvalo se od stolu s počítačem, u kterého seděla postarší paní v bílém plášti. V prsní kapse měla tři propisky a jednu obyčejnou tužku a kolem krku měla stetoskop. Seungmin, který u ní vypomáhal seděl v rohu místnosti na stoličce a něco si zapisoval do sešitu. Děti zavřený v Districtu mají počítače a elektroniku přísně zakázanou, mohou ji použít jen po dovolení od pověřené osoby a jsou přísně hlídaný, aby náhodou nehledali něco, co nemají.

„Omlouvám se, ale znáte moje zásady," Minho se ušklíbl a nechal se bílou posilou posadit na lehátko. Minha překvapilo, že za celou dobu bílá posila neřekla ani slovo, často, když ho takhle táhli, slyšel, jak si něco pro sebe mumlají – jako by si všichni povídali spolu. Nikdy to nikomu neřekl, protože čím míň lidí o tom ví, tím lepší. Minha těšilo, že zjistil, že v maskách mají nejspíš vysílačky a při nejlepším pomlouvají všechna ta uječená děcka...Minho si raději nechce představovat, co nejhoršího si kdy do té vysílačky řekli.

„Myslíš ty, kdy klidně dva dny nepiješ a nejíš?" zeptal se Seungmin, a i s doktorkou k němu přistoupil. Doktorka mu hnedka vyhrnula tričko a stetoskopem kontrolovala bití srdce. Minho věděl, že v ten moment má normálně dýchat a nemluvit – už hodněkrát si vysloužil pohlavek od Bílé posily jen, protože promluvil, když mu doktorka kontrolovala srdce.

„To bylo jen jednou," namítal Minho se smíchem. Doktorka jen protočila očima a něco si zapsala do Minhovi složky – podle něj nejtlustší složky, která se zde nacházela.

„Protože po tom, co jsi strávil dva dny na kapačkách a tři dny jen ležel s tím, že seš vysílený, ti už nikdy nedali delší trest než den a čtvrt," pronesl Seungmin a nakoukl doktorce přes rameno, aby se ujistil, co zapsala.

„Jsou to sraby, kteří mě chtějí jen využívat, tak o mě nechtějí přijít," procedil skrz zuby Minho a pohlédl na Bílou posilu vedle něj. V takových situacích si většinou vysloužil pěstí, protože bylo přísně zakázáno pomlouvat režim. Pěstí však nepřišlo, Bílá posila na něj jen hleděla – teda, Minho si to myslel, protože přes masku nebylo vidět, kam osoba kouká.

„To není pravda, Minho," vložila se do toho doktorka. Zrovna si donesla tlakoměr a chystala se ho přidělat na Minhovu ruku. „Klidně tě necháme umřít, ale neudělal jsi nic horšího, než bylo tam to."

„Dva dny jsem dostal za rozbití nosu, zlomení žebra a nalomení lýtkové kosti u jednoho mladšího kluka. Před týdnem jsem dostal den za to, že jsem vrazil pěstí a kopl do koulí jednoho z nich," Minho ukázal na Bílou posilu, „podle pravidel, je ublížení Bílé posile trestáno víc, tak mi vysvětlete, proč jsem dostal mírnější trest?" Minho se naklonil blíž k doktorce, která začala vypadat nervózně. Minho věděl, že jí zahnal do kouta, cokoliv teď řekne, Minho bude vědět, že nemluví pravdu.

„Neměl bys tak mluvit," zašeptal směrem k němu Seungmin.

„Proč ne? Dostanu trest v kopce? Na rozdíl od vás všech srabů se nebojím. Jsem připravený umřít, tohle totiž není život, tohle je vězení, ze kterého není úniku. Byl jsem v District 8 a bylo to tam úplně stejný. Není odtud úniku, navždy seš vězeň v tomhle zařízení a..." než Minho stačil pokračovat Bílá posila ho omráčila pažbou pistole. Omráčený Minho by se svalil z lehátka, kdyby ho Seungmin nezachytil a nepoložil.

„Je dehydrovaný. Dejte ho na hodinu na kapačky a pak ho přemístěte na hodinu do kopky za to, co tady říkal," nařídila doktorka Bílé posile. Zněla naštvaně, Seungmin poznal, že rozhodně nemá dobrou náladu.

Seungmin pomohl přesunout Minha z lehátka na lehátko ve druhé místnosti a zavedl mu kapačky, který by mu měli dát vše, co mu právě chybí. Bílá posila stála ve dveřích a pozorně oba brunety pozoroval. Seungmin to v Districtu nesnášel, rozhodně ne tolik jako Minho, ale nesnášel to tady. Vždy souhlasil se vším, co Minho řekne. Dneska to však přehnal, klidně by ho za to mohli nechat zabít, nebo v lepším případě vyloučit, a to by znamenalo District 10 – ze kterého moc lidí doposavaď nepřišlo, a když jo tak s psychickými následky a často trpěly nočními můrami. Seungmin toho o lidech z District 10 ví hodně, protože je to vždy on, kdo jim pomáhá s nočními můrami, kdo jim dává prášky na spaní a na uklidnění. Je to vždy on, kdo je pro ně terapeut a snaží se je přenést přes ty všechny špatnosti.

„Cos to zase provedl?" zašeptal si pro sebe Seungmin, když zaváděl kapačky do Minhovi žíly.

„Řekl jsem jen pravdu," zamumlal Minho, „tu kterou chceme říct všichni, ale bojíme se. Já se nebojím. Klidně na místě umřu, je mi to jedno. Tenhle život nechci. Nedávej mi ty kapačky a nech mě tady umřít," Minho sebou škubal a snažil se o vykolejení Seungmina, aby mu nezavedl kapačku. Byl však stále z poloviny omráčený a z druhé poloviny vyčerpaný, takže do půl minuty omdlel a Seungmin mu v klidu zavedl kapačky.

„Ty neumřeš o to se postarám," zamumlal Seungmin, „i kdybych při tvé záchraně měl umřít, ty přežiješ. Seš leader, jednou povedeš revoluci. Dokážeš je přemluvit. Ty seš na to ten pravý. Takže se opovaž umřít."

Bílá posila na Seungmina divně koukala, když se vydal zpět do svého rohu a Minha nechal Minhem. Seungmin nevěděl, jestli ho slyšel, ale byl připravený čelit následkům. Byl připravený vydat se v jakoukoliv chvíli do kopky a strávit tam tolik času kolik bude muset. Nikdo ho však do kopky neposlal, takže Seungminovi došlo, že ho nejspíš neslyšel. Zároveň se mu ulevilo.

Seungminova výpomoc u doktorky skončila probuzením Minha a koukáním na to, jak s ním odchází ke kopkám. Před hodinou dokončil svůj trest a teď musí zase, Seungmin si občas říkal, jestli se Minhovi v kopce náhodou nelíbí.