District 9 // BOOK 1 [Stray Kids] ✔

8. Kapitola

Píšťalka oznámila konec vyučování, což znamenalo, že se všichni musí dostavit na zahradu na společné aktivity, které trvají až do večeře – v průběhu si vás však volá silový trenér a pět minut držíte na hrazdě, nesmíte spadnout jinak máte trest patnáct minut v kopce.

Chan se se spolužáky vydal dlouhou chodbou ven. Při cestě se rozhlížel a hledal svých sedm kamarádů, sedm, protože doufal, že Minho po obědě nestačil udělat prkotinu a dostat se do koky znovu – Chan se o Minha často bál, protože v kopce trávil víc času než venku. Začínal se obávat o jeho psychické zdraví a jestli dělají dobře, že se s ním baví, protože ne jednou je už dostal do problémů.

„Nazdárek," vedle Chana se vynořil Jisung s Changbinem. Jisung stále trochu špinavý od hlíny. Chan nikdy nechápal, proč Changbin, který pracuje víc, od hlíny není, ale Jisung, který se většinu času fláká a jen vykecává, je špinavý. Byla to záhada, na kterou neznal odpověď ani Changbin, který s Jisungem ten čas tráví.

„Jaký byli práce?" zeptal se Chan a pokýval hlavou na Jeongina, který se k nim připojil, když procházeli kolem jeho učebny. Chan měl pro nejmladšího slabost, byl tak nevinný, ale zároveň chytrý a vždy dokázal přijít s řešením. Občas ho trápilo, že ho sebrali rodičům ještě v mladším věku než jeho, ale každý den se mu rodiče snaží nahrazovat a chce pro něj být rodina. Taky proto vytvořili svou osmičlennou partu, není to jen osm kamarádů, co si občas zahrají fotbal nebo basket a sedí spolu u oběda a večeře; jsou rodina, která spolu bude až do konce, i kdyby to znamenalo, že se budou muset zabít.

„Zase jsem je nerozmluvil, ale myslím, že už jsem blízko," odpověděl Chanovi Jisung a prsty naznačil gesto pro trošku. Chan jen zakýval hlavou a uchechtl se nad mladším blonďákem a jeho každodenní tradicí nebo jak to nazval Minho „rozmluvím Bílou posilu, protože ti kreténi rozhodně mluvit umí".

Venku se k nim přidal i Hyunjin, Felix a Seungmin. Po Minhovi ani památky, proto se všichni otočili na jedinou osobu, která by mohla vědět, kde se nachází. Seungmin. Vždy Minha ošetřuje, takže o něm má informace, který ostatní neznají.

„Je v kopce, že jo?" zeptal se Felix a nohou kopnul do drnu.

„Asi na něj nemusíme čekat, je tam až do večeře," odpověděl Seungmin a podíval se na nebe, které dneska vypadalo smutně. Modrá byla zakrytá šedými mraky a vypadalo to, že se za chvíli rozpláčou. Seungminovi déšť nevadil, ale neměl ho rád, když měli volno, protože, i když prší, tak musíte být venku a bavit se. Hodně lidí pak vždy nastydne a Seungmin s doktorkou mají další den tolik práce, že si ani nesednou.

„Vždyť tam měl být jen do oběda," namítal Hyunjin, nějak se mu nechtělo věřit, že by po obědě stačil udělat něco tak strašného, že by tam musel znovu a až do večeře. Znal Minha a věděl, že je něčeho takového schopný, ale nechtělo se mu věřit, přeci jen už dlouho nejedl, to ho chtějí zabít? To jim je jako jedno, když Minho zemře? Jim to je jedno, je to jen další osoba v tomhle zatraceným zařízení...ale pro sedm kamarádů by to byl konec světa; slíbili si, že se odtud dostanou spolu, všech osm, pokud jeden z nich zemře tak to znamená jen jedno – zbylých sedm se zabije, protože přijít o jednoho znamená přijít o všechny.

„Co provedl?" Chan se otočil na Seungmina. Ze všech sedmi vypadal nejvíc vystresovaně, asi si taky uvědomoval, co se může stát – nikdo však na nejhorší myslet nechtěl, tak si namlouvali, že se má v pořádku; vlastně jen Seungmin z nich věděl, jak na tom s kondicí právě Minho je.

„Jen říkal to, co si všichni myslíme. Dostal pažbou po hlavě, omdlel, připíchl jsem ho na kapačky na hodinu, a po té hodině ho dali do kopky za to, že říkal pravdu," vysvětlil Seungmin.

„Takže nic nového," oddychl si Changbin. Minho často říkal, co si myslí a dostával za to trest v kopce. Bílá posila na to však byla tak zvyklá – byl to pro ni už denní chleba -, že mu za to nedělali nic horšího než kopku.

„Tentokrát to bylo jiný," Seungmin konečně odvrátil zrak od nebe a pohlédl každému v kroužku do tváře, „vždy to říkal...prostě říkal. Tentokrát jsem mu ta slova věřil, jako by i on sám těm slovům věřil. Jako by doopravdy už ztrácel trpělivost. Tentokrát všechno myslel vážně a myslím, že doktorka i Bílá posila, co tam s námi byla si toho všimli."

„Takže problémy?" ujišťoval se Chan.

„Myslím, že si na něj budou dávat pozor, ale nebudou to chtít dát tak jasně najevo. Nechtějí vyvolat neklid," oznámil Seungmin.

„Navrhl bych krotit Minha, ale ten parchant dokáže udělat blbost i na záchodě," přidal se Changbin, „Minho na sebe natáhne problém, i kdyby byl v místnosti metr krát metr. To je jeho talent."

„Zkus na něj dávat pozor během vyučování, tady si ho už ohlídáme," otočil se Chan na Hyunjina.

„Dobře, ale víš, že já jsem ten poslední, kterého bude poslouchat," přikývl Hyunjin.