District 9 // BOOK 1 [Stray Kids] ✔

43. Kapitola

Nadešel další den. Šestice přátel se sešla na trávě u hřiště a sledovala chodbu vedoucí na zdravotku. Šest, protože Seungmin odešel s Bílou posilou ještě během jedné z hodin ve škole, protože si ho zavolala doktorka k sobě. Všichni doufali, že to nebylo kvůli špatným zprávám. Doufali, že se jejich kamarád probudil a je v naprostém pořádku. Doufali, že za nimi přiběhne Seungmin s dobrými zprávami a chvíli na to usměvavý Hyunjin.

Dlouho se nic nedělo a Chan na ostatních vypozoroval nervozitu. On sám nervózní byl, protože nevěděl, co se děje. Nevěděl, co se stalo. Nevěděl, zda nepřišel o jednoho člena party. Ale neztrácel naději, protože ta teď byla potřeba. Alespoň jeden z nich teď musel udržovat pozitivní myšlenky, jinak by se všichni zbláznili. A pak se to konečně stalo. Z chodby vyšli dvě postavy. Šli bok po boku a obě měli na tváři úsměv od ucha k uchu. Šestici přátel se při pohledu na dvě osoby změnil skleslý pohled na radostný.

Byli nadšení, když zahlédli Seungmina a Hyunjina po jeho boku. Vypadal o dost líp než, když ho Bílá posila táhla na zdravotku. Měl barvu, kruhy pod očima mu taky skoro už celé zmizeli, vlysy měl konečně upravené a ne rozcuchané do všech směrů a oblečení taky vypadalo vypraně. Rozhodně se z toho dostal – Bangchan o tom nikdy nepochyboval, protože věděl jaký bojovník Hyunjin je, ale pesimistické myšlení ostatních na něj prostě taky doléhalo a taky se cítil trochu nejistě; jenže nikdy nepřestal věřit, že se z toho dostane.

Všech šest kamarádů jen stálo a čekalo než za nimi zbylý dva dojdou. Jeongin by Hynjina nejraději objal, jenže nemůže. A nejen Jeongin. Všichni ho chtěli obejmout, protože ho viděli moc rádi. Rádi ho viděli na nohou a zdravého.

„Jsem zpět," zaradoval se Hyunjin, když ke svým přátelům došel. Ostatní se jeho pozitivitě jen zasmáli. Jeongin si dokonce musel otřít slzu, která se mu drala z oka. Slza štěstí.

„Jsme rádi, že jsi živý a zdravý," usmál se na něj Bangchan. Nevěděl, co jiného říct. Tohle se říká po tom, co vám kamarád skoro umře, ne? Je v tom nový, takže v těhle situacích možná ještě trochu plave, ale připadalo mu správné to říct. Přeci jen to byla i pravda. Byli šťastní, že je zdraví a hlavně naživu.

„Děkuju, já jsem raky rád živý a zdravý a rád bych, aby to tak dlouho bylo," Hyunjin se na jejich nejstaršího usmál. Vypadal uvolněně; Bangchan si pomyslel, že se nejvyšší po téhle zkušenosti už nemlže ničeho bát a pokud ano, tak něčeho jen doopravdy hrozného.

„Bez tebe bychom nikdy neutekli," oznámil mu Changbin.

„Buď všichni nebo nikdo," dodal Jisung.

„Seš člen rodiny a nenechali bychom tě tady," pokračoval Felix, který se po celou dobu usmíval jak měsíček na hnoji. Bangchana překvapilo ho takhle vidět, ale chápal, že je mladší šťastný, že jeho kamarád nezemřel a stojí před ním živý a zdravý.

„Seš nejdůležitější článek našeho útěku," i Minho se usmíval, což bylo neobvyklé. Bangchan si ale pomyslel, že jeho úsměv vidí ze všech nejraději, právě proto, že je to tak neobvyklé; znamenalo to, že se stalo doopravdy něco úžasného.

„Dneska večer se to stane," promluvil konečně Bangchan, „dneska večer opustíme District 9."