District 9 // BOOK 1 [Stray Kids] ✔

18. Kapitola

Bangchan se o volnou chvíli chodíval procházet po komplexu Districtu. Když ještě patřil mezi nováčky a neměl to zde prošlé křížem krážem, býval překvapen, co vše zde našel - teď zná každou chodbu, každou odbočku a každou křižovatku nazpaměť. Felix si často dělá srandu, že kdybyste Chanovi zavázali oči, dovedli do nějaké chodby a řekli, aby někam došel, došel by tam úplně bez přemýšlení...až tak dobře to zde zná. Pamatuje si každou prasklinku na bílé omítce a dokáže si zapamatovat novou, když vznikne. Taky ví, jaké světlo a jak dlouho nesvítí nebo bliká. V chodbě do pokojů už dva roky bliká páté světlo a světlo přímo před dveřmi už tři roky nesvítí a Bílá posila nevypadá, že by to chtěla spravit.

A i přes to, jak dobře tyhle chodby Bangchan znal, i tak si užíval každou minutu, co jimi procházel a nebýt Bílé posily, která šla pár metrů za ním, asi by si to užil víc. Bílá posila mu vadila obecně, protože se s nimi cítil, jak kdyby mu odpírali svobodu. Bílá posila mezi nimi byla hlavně kvůli tomu, aby se mezi sebou nikdo nepral a neporušoval pravidla, ale Bangchan se cítil, že tam jdou, aby všem připomínali, že oni jsou jen hlídači, oni můžou odejít a žít si svůj život, to oni, subjekty, jsou těmi vězni, kteří si nemůžou dělat nic jak by oni sami chtěli a musí dodržovat všechna ta nesmyslná pravidla.

První asi tři roky Bangchanovi District 9 nevadil, ale čím starší byl a čím víc nových dětí potkával, tím víc věděl, že někde za stěnami Districtu je normální svět. Uvědomoval si, že v tom světě za stěnami, možná stále žijí jeho rodiče a bojí se o něj - nebo v horším případě si na něj ani nevzpomenou, je pro ně zapomenutý a nechtěný syn, kterého se zbavili tak, že ho poslali na místo, které nemělo daleko od vězení. Nejvíc ho však mrzelo, že Jeongin byl o ten svět okraden, nejmladší z jejich osmičlenné skupiny do Districtu přišel asi rok po Bangchanovi, takže v hodně mladém věku. Jeongin je o čtyři roky mladší než Bangchan a Bangchanovi nebylo víc než pět, když se v Districtu objevil; v tu dobu si své rodiče ještě vybavoval, ale čím delší doba uplynula, tím se mu vzhled rodičů z mysli vypařil...ale alespoň chvíli si je pamatoval, Jeongin, kterému mohl být tak rok, si své rodiče nemohl vůbec pamatovat.

„Mně jsou nějací rodiče jedno, Chane," říkaval mu vždy Jeongin s úsměvem, „dokud mám vás, mám vše co potřebuju, dokud mám vás, mám svou rodinu." Nejmladší vždy věděl jak Chana rozbrečet, proto ho měl tak moc rád. Díky Jeonginovi se ta osmičlenná skupinka s  úplně jinými povahami dokázala spřátelit, vytvořit sehraný tým a nakonec vytvořit rodinu, která tady vždy byla jeden pro druhého. Nebýt Jeongina, Minho by byl nejspíš už dávno mrtvý. Nebýt Jeongina, Jisung by byl stále sám někde v rohu a ostatních se bál. Nebýt Jeongina, Hyunjin by teď nejspíš stál u té nejhorší partičky v District 9. Nebýt Jeongina, Changbin by dostal už hodněkrát na držku. Nebýt Jeongina, Seungmin by se nikdy nedostal k lékařce. Nebýt Jeongina, Felix by nejspíš udělal nějakou hroznou hloupost a přestěhovali by ho do jiného Districtu. Nebýt Jeongina, Bangchan by se cítil sám.

Jeongin je důvod, proč se jejich rodinka nikdy nerozpadla. Všech sedm starších chce pro nejmladšího jen to nejlepší a to by mu nedokázali zajistit, kdyby se byť jen jeden z nich oddělil od skupiny.

A zatímco se Bangchan ztrácel v myšlenkách všiml si, že v chodbě, do které vchází je něco jinak. V levé stěně jsou dveře...ty tam ještě ráno nebyli - a i kdyby jo, rozhodně by nebyli otevřený; jedno z pravidel je, zavírat za sebou dveře.

Bangchan byl zvědavý, proto se šel podívat, co se děje - co když někdo omdlel nebo se zranil a nemůže se hnout? Je Bangchanovou povinností mu pomoct.

Ale nikdo pomoc nepotřeboval, a i kdyby ano, za dveřmi se nacházelo minimálně deset lidí, takže by se mu pomoc dostavilo. Bangchan jako by byl přikován k zemi šokem, se nemohl ani hnout. To, co viděl ho naprosto paralyzovalo.

Velká místnost plná počítačů a všemožné techniky. Na obrazovkách byli záznamy z kamer; Bangchan v jedné z nich zahlédl Jisunga jak hraje basketbal proti Felixovi a Seungminovi. Ale nebyli tam jen záběry kamer, byli tam i fotky všech z Districtu a u všech informace u nich a jejich životní funkce. Bangchan nebyl ani tak překvapený z životních funkcí jak z těch informací, byli tam informace, které by normální člověk nevěděl...tohle byli informace, které lze sebrat jen z dlouholetých průzkumů; takže je zde pozorují? Zkoumají je? Ale proč? Za jakým účelem byly všechny Districty postavený?