District 9 // BOOK 1 [Stray Kids] ✔

16. Kapitola

Jisung byl na dnešní práci sám. Changbin svůj trest už odpracoval, Jisung dostal ještě dvě hodiny na víc za to, že se flákal. Vadilo mu to? Jasně, že ano, protože teď neměl společnost. Měl jen jednu Bílou posilu, která stála na kraji záhonku s rukama za zády a pozorně Jisunga sledoval. Rozptylovalo ho to? Jasně, že ano. Jisung měl rád pozornost, ale neměl rád, když ho někdo sledoval při něčem, co mu nejde a plít záhon mu rozhodně nešel – vlastně byl hrozný, možná i víc než hrozný, ale příšerný. Snažil se napodobovat Changbina, ale nešlo mu to; prostě na to neměl talent.

„A co tak děláte, když máte volno?" Jisung si setřel z čela pot...vlasy se mu už začali lepit na čelo a začínal se cítit, a to pracoval teprve patnáct minut. Dneska bylo obzvlášť teplo a záhon byl přímo na sluníčku, to bylo pro Jisunga taky utrpení; nejen že musí pracovat, ještě v tom teple.

Bílá posila mu neodpověděla, nečekaně, jen přešlápnul a dál sledoval zpoceného Jisunga jak bojuje s kořenem.

„To vás to baví? Stát a nic neříkat? Ještě k tomu v tomhle?" Jisung ukázal na oblek, který měl na sobě svalnatec naproti němu, „to ti není teplo? Já se vařím, a to mám kraťasy s tílkem, ty máš tlustý oblek i s helmou."

Bílá posila zase nic neřekla, jen stála a Jisunga to začalo vytáčet. Na zahradě nikdo nebyl, protože bylo odpolední vyučování. Byli zde jen oni dva a Jisung se začínal nudit. Chtěl si povídat. Chtěl Changbina nebo Minha s nimi se vždy dalo bavit nejlíp. Minha však hlídá Hyunjin, aby neudělal nějakou blbost a neskončil zase v Kopce.

„Co si myslíte o Minhovi? Je to hodný kluk, jen občas udělá nějakou blbost," zase se podíval na Bílou posilu, která mu pohled oplatila nebo v to alespoň Jisung doufal, protože přes tu helmu tmu neviděl do obličeje, „vím, že tresty jsou důležitý, ale začínám se o něj bát a nejen já. Celá naše parta se o něj začíná bát, hlavně Seungmin, který vždy vidí, v jaké kondici je, když ho pustíte. Nedivím se mu, kdybych viděl, jak je vyčerpaný a dehydratovaný, taky bych se bál. Bohužel mě doktorka odmítla zaměstnat. 'Ne ty sem nelez, tebe nechci' volala, když jsem byl jen na prahu. Asi tady mám dost špatnou reputaci. Nebo spíš mezi vámi, děcka mě milují..." Jisung chtěl mluvit dál. Ale stalo se něco, co by nikdo neřekl, že je možné.

„Drž už hudbu. Drž už hubu. Trpím tě už dost dlouho, ale to nejde. Seš otravné děcko, které nikdy nedrží hubu a už mě to sere. Co jsem komu vyvedl, že jsem dostal tebe? Takového debilního kluka, který neumí ani správně plít zahradu. Ježiši, proč? Proč já? A proč takový kretén?" Bílá posila před Jisungem skoro řvala, držela Jisunga za lem tílka.

Jisung se nezmohl na slovo. Byl stále překvapený z toho, že slyšel Bílou posilu promluvit. Dokázal něco, co je údajně nemožné. Vytočil Bílou posilu a ta teď promluvila. Jisung by se měl bát, protože ho Bílá posila držela za triko, a i přes masku věděl, jak moc vytočený je, ale nebál se. Byl překvapený a sám na sebe pyšný.

Bude se muset pochlubit Minhovi, tohle mu neuvěří. Vlastně nikdo mu tohle neuvěří. Dokázal nemožné.

On. Han Jisung, dokázal svou otravností rozmluvit i údajně němou Bílou posilu.