District 9 // BOOK 1 [Stray Kids] ✔

3.

Felix stál vždy stejně jako každý jiný den, pevně zakotvený za dřevěným pultem, nad kterým se vznášeli sladké vůně, jež naplňovaly vzduch. Bylo to místo, kde se křížily osudy lidí, kteří procházeli Districtem 9. A on byl ten, kdo vždy čekal s otevřenou náručí.

Léta, která tu strávil, mu vryla do paměti každý obličej, který patřil do tohoto složitého společenství. Byl schopen vystopovat každý úsměv, každý smutek a každý příběh, kterým byli tito lidé prošedivělí. A kdyby náhodou někdo nový vkročil do jeho světa, než se setmí, do třetího dne ho znal lépe než jeho vlastní stín.

Nestál tu jen tak pro nic za nic. Již pět let byl oporou v kuchyni, jeho ruce znaly recepty a chody lépe než jeho vlastní mysl. Za tu dobu si vydobyl své zvláštní postavení a mohl si z kuchyně brát jídla, která nikdo jiný v District 9 nikdy neochutnal. Mělo to své výhody a ty se přenášeli i na jeho kamarády, protože jim tyhle lahůdky přeci nemohl odebrat.

"Jak se vede ve škole?" zeptala se paní Seo s vlídným úsměvem. Byla jednou z těch vzácných duší v tomto uzavřeném světě, které si našly čas a srdce pro děti. Felix a všichni ostatní to oceňovali nade vše. Věděli, že v tomto světě potřebují někoho, kdo jim naslouchá a zajímá se.

Ti malí obyvatelé Districtu 9 byli rádi za její otázky. Bylo něco utěšujícího na tom, když dospělý člověk skutečně projevuje zájem o jejich životy. S bílou posilou, které sem tam prosvištěly jako stín, se neměli kam skrýt. Tato izolace byla občas těžká, a s časem se stala i konverzace se samým sebou mnohým nudnou.

Paní Seo však byla jiná. Její otázky byly klíčem k odemčení tajemství jejich dětských světů, k prameni jejich snů a obav. A tak Felix, a jeho kamarádi, ti mladší i ti starší, odevzdávali své příběhy paní Seo, s vědomím, že najdou v ní posluchače, který je nikdy nezklame.

Paní Seo, ta tajemná žena ve svých padesáti letech, měla husté černé vlasy vždy sčesané do dokonalého drdolu, pečlivě skrytého pod jemnou síťkou. Její přítomnost byla v tomto spletitém komplexu jako světlo v temné uličce. Na všechny se usmívala a její úsměv měl sílu, která mohla rozzářit i ty nejtemnější chvíle.

Felix si na ni vzpomínal, jako by to bylo včera, od té chvíle, kdy poprvé vkročil do tohoto světa Districtu 9. Paní Seo byla jakousi matkou pro všechny ty děti, které zde ztratily své biologické rodiče nebo byly osiřelé od narození. Její otázky, které zněly tak přirozeně, jako by byly zapsány do dna jejího srdce, byly zářivým paprskem slunce v deštivém dni.

Každý den si vybírala jedno dítě, které se stalo centrem její pozornosti. Oplývala nejen moudrostí, ale i laskavostí, kterou tato krušná čtvrť tak zoufale potřebovala. Otázky, které kladla, byly to, co byste normálně slyšeli od svých vlastních matek. Ale v Districtu 9, kde nikdo rodiče neměl, byla paní Seo jejich náhradní matkou a andělem strážným.

Felix se usmál a pomalu vydechl. "V posledním testu z fyziky jsem sice měl čtyřku," začal s nadšením, "ale z historie jsem si připsal jedničku." Felixovy oči se zazářily, když začal mluvit o svých oblíbených předmětech. Byl to chlapec, který neměl příliš velkou náklonnost k chemii nebo biologii, ale tělocvik byl pro něj dobrodružstvím a historie byla jeho vstupenkou do minulosti, do světa, který ho fascinoval. Věděl však, že historie je jak skládačkou, která zatím nemá svůj poslední dílek, a on byl odhodlán najít ten chybějící kousek.

Díky Jeonginovi, který mu v knihovně vypomáhal, byl Felix na dobré cestě k rozluštění této složité skládačky. Jeongin, jeho oddaný přítel, byl pro něj nejen spolubojovník v dobývání vědomostí, ale také klíčem k tajům historie, kterou ještě nepoznal.