District 9 // BOOK 1 [Stray Kids] ✔

11. Kapitola

„Někde tady přeci musí být něco o jiných Districtech, neříkej mi, že by se to hlídalo až tak dobře," Jeongin běhal od jednoho regálu s knihami ke druhému. Snažil se najít nějakou knihu, která by v sobě měla alespoň náznak jiného Districtu, ale bylo to jako kdyby hledal jehlu v kupce sena; absolutně nemožné. Bílá posila a vedení to hlídali velmi dobře a nikdy se do žádného Districtu nedostalo něco, co by nemělo.

A pak si Jeongin vzpomněl na tu krabici, která před pár dny dorazila. Na tu, která měla na víku napsáno District 1. Jeongin ale nevěděl, kam ji paní Lee dala a jestli ji náhodou už neposlala do District 1, tam kam patří.

Jeongin pochyboval, že by ji paní Lee nechala v knihovně, protože musela čekat, že by mladý Jeongin byl zvědavý a rozhodně se do krabice podíval, i přes zákaz a hrožení trestu bytí v Kopce. Jeongin by se obětoval pro tým a do krabice se podíval, i kdyby ho u toho viděla paní Lee, protože ta krabice může být odpovědí na všechno.

Paní Lee však odešla a Jeongina nechala v knihovně samotného; ani Bílá posila se v knihovně nenacházela, což Jeonginovi přišlo divný, ale nechal to být. Kamery se zde nenacházeli, takže kdyby teď udělal něco proti pravidlům a nikdo by ho při tom nezastihl, rozhodně by vyvázl zcela bez trestu a možná i s dobrým pocitem. Jeongin vždy chtěl udělat něco proti pravidlům, protože když mu Minho vypráví, jak skvělý pocit to je, chce ho zažít taky, ale nese to následek Kopky a tu Jeongin nechce. Mladší ví, že jeho starší kamarád má Kopku rád a rozhodně mu pobyt v ní nevadí, ale on sám se tam vrátit nechtěl, protože to bylo to nejhorší a Minha obdivoval.

Neměl by to dělat, ale zvědavost byla větší než sebezáchova. Z konce knihovny, ve které se právě nacházel se rozeběhnul k recepci, kde viděl krabici naposledy – a nepamatuje si, že by toho dne viděl paní Lee jak krabici odnáší pryč, takže pokud ji nedala pryč během doby, co byl pryč, měla by být stále za pultem na zemi a čekat na odvoz pryč. Jeongin měl za pult zákaz vstupu, ale nikdo se v knihovně nenacházel, takže nemá, kdo by ho viděl nedodržovat předpisy.

Ladně parkurovým stylem přeskočil pult, sklouzl se na pár papírech, kterých si nevšiml a který se na stole nacházeli a dopadl oběma nohama na zem. Než se rozhlédl po krabici, složil papíry, které shodil, zpátky na pult.

A pak ji zahlédl. Krabici s velkým černým nápisem District 1. Krabice ležela přesně pod stolem s počítačem, na který měl taky zákaz; na ten však nechtěl. Chtěl tu krabici a chtěl vědět, co se nachází v ní.

Jako myška se ke krabici doplazil a pomalu otevřel; nechtěl vydat zvuk tím, že se o sebe otře ta lepící páska, co z víka vyčuhovala. Jeongin se přistihl, že skoro nedýchá, jak se snažil být potichu. Potřeboval totiž slyšet všechno, co se nachází za pultem, protože by to byl opravdu velký průser, kdyby neslyšel příchod paní Lee a ta ho načapala, jak kouká do krabice, do které měl zákaz se podívat, a ještě k tomu za pultem, kam má zákaz vstupu.

Pro Jeonginovo překvapení se v krabici nacházela jen jedna malá knížečka, která se po zvednutí jevila jako deník. Deník někoho z District 1. Deník party pěti kluků z District 1.