District 9 // BOOK 1 [Stray Kids] ✔

22. Kapitola

„Promiň Felixi, ale v kuchyni nemůžeš nadále pracovat," oznámila paní Seo brunetovi už s delšími vlasy. Paní Seo se usmívala, ale Felixovi do úsměvu nebylo, kdyby u dveří nestála Bílá posila nejspíš by začal nadávat a protestovat, ale bohužel to je proti pravidlům a on na rozdíl od Minha nechtěl skončit v Kopce.

Přišlo mu to nefér, to ano. Nikdy neudělal nic zle, vždy všem dal to co měl, nikdy nedal o kousek víc; to by neslo dost špatné následky pro obě strany – lepší jídlo dostávali jen jeho kamarádi a to mu paní Seo dovolovala. Vždy dělal, co se mu řeklo. Měl umýt nádobí? Umyl nádobí. Měl oloupat brambory? Oloupal brambory. Měl vytřít celou kuchyň s hadrem v ruce po čtyřech? Udělal to, protože práci v kuchyni zbožňoval: díky ní se cítil alespoň trochu jako v normálním světe.

Tohle, ale vypadalo jako rozhodnutí ze dne na den. Ještě včera si ho paní Seo chválila a házela jeden kompliment za druhým. Celý včerejšek se Felix červenal ze všech těch komplimentů a dneska červenal spíš vzteky. Jak se jen tak za den může změnit názor? Paní Seo mu často vykládala jak je pro ní jako syn, kterého nemá a Felix jí to vracel se slovy, že ona je pro něj zase matka, kterou neměl.

Proč by po tom všem jen tak Felixovi řekla, že už v kuchyni nesmí pracovat?

„Smím vědět proč?" zeptal se Felix. Snažil se nebrečet, i když měl na krajíčku a smutné oči jinak na veselém obličeji paní Seo tomu moc nepomáhal. A tady je další zvláštní věc na tom všem. Pokud se pro to rozhodla paní Seo, proč by měla skleněné oči? Kdyby se pro to rozhodla sama nejspíš by jí nevadilo, že odchází – někdo jí to nařídil. Někdo jí řekl, že má Felixe vyhodit...ale proč? To byla otázka na kterou Felix neznal odpověď.

„Už u mě pracuješ dlouho, chci dát prostor pro nové tváře," snažila se i přes tu bolest usmívat, „nemůžeš u mě pracovat celý život."

„Ale mně to u vás vyhovovalo a líbilo se mi tady," pověděl Felix.

Poznal, že to co paní Seo řekla, nebyla až tak velká pravda. Ano, budou muset sehnat někoho nového, ale rozhodně to nebylo pro to, že u ní Felix pracuje dlouho. Paní Seo mu sama jednou řekla, že u ní může pracovat jak dlouho chce, že je velmi nápomocný a miluje jeho touhu po učení se nových věcí.

„Já vím, Felixi, mně taky práce s tebou vyhovovala, ale," Felix jí nenechal domluvit.

„Jsem u vás dlouho, chápu," Felix se otočil a vyrazil pryč z kuchyně. Před tím než vyšel ze dveří se zastavil. Neotočil se, koukal před sebe, ale cítil na sobě pohled paní Seo. „Měl jsem vás rád a věřil jsem, že vy mě taky, ale pochybuju, když jste mi právě teď lhala." S těmito slovy ho Bílá posila chytla za loket a táhla směrem ke Kopce; Felix to viděl přicházet. Věděl, že se to po jeho slovech stane. Ale byl připraven a věděl, že udělal dobře, že to řekl.

Teď si jen bude muset odsedět dvě hodiny v Kopce v naprosté tmě s hlasitým chlapem, který čte pořád dokola jedno a to samé pravidlo.