District 9 // BOOK 1 [Stray Kids] ✔

20. Kapitola

„Pokaždé vám řeknu, že to tam bylo skvělé, a že mě přesunuli zpět, protože nezvládali mojí prořízlou pusu," Minho začal vyprávět, „lhal jsem vám."

„Proč bys to dělal?" zeptal se Changbin.

„Zrovna ty, který seš tak pravdomluvný, až tě to přináší do problémů," uchechtl se Jisung.

„Protože už takhle se o mě bojíte, když jsem v Kopce a nepotřeboval jsem, abyste se o mě báli, protože mě vzpomínky na District 8 budí ze spaní," Minho pohlédl na zem, nemohl se dívat svým kamarádům do očí, ne teď. Ne teď, když už nevypadá jako ten silný Minho, kterého nic nevystraší, a který si troufne na všechno.

„Proto se občas budíš s křikem?" zeptal se Felix.

„Jak víš, že se budím s křikem? Nikomu jsem o tom neřekl," nechápal Minho.

„Mám pokoj vedle tebe, slyším toho hodně," vysvětlil mu Felix, „už jsem se na to chtěl zeptat dlouho, ale bál jsme se tě."

„Mě se nemusíš bát, Felixi," zasmál se Minho, „ale abych pokračoval. Nebylo to lepší, byl jsem nadšený, když mě vrátili zpět. Bílá posila? Mlátili nás snad za vše, co jsme udělali. Udělal jsem krok na víc a schytal jsem to, nadechl jsem se víc nahlas a schytal jsem ránu. Neměli Kopku, protože to prý je zbytečné, nikdo tam nedělal to, co já."

„To nikdo," dodal Jisung.

„Místo Kopky mě zavírali do skříně a pouštěli mi klasickou hudbu."

„Ježiši, oni si dovolili Minhovi pustit klasickou hudbu?" přidal se Hyunjin, „tos je nechal žít?"

„Nikdy jsem vám to neukázal a hodlal jsem to držet v tajnosti až do své smrti, protože byste se o mě báli, ale..." Minho si klekl a vyhrnul si tričko; všem ukázal jizvy, které mu Bílá posila v District 8 udělali. Většina byla jen čára, ale našli se i takové, které jsou do kříže – ty Minho nesnášel nejvíc.

„Minho," vyjekl Bangchan a sáhl na jednu jizvu.

„Bolí to?" zeptal se Jeongin.

„Bolelo jen, když to bylo čerstvé, teď už ne," odpověděl mu Minho.

„Měl jsi nám to říct. Musel jsi na zádech táhnout takové břímě a sám," pověděl Bangchan.

„Už takhle se o mě bojíte, nemohl jsem vám přidělat další starosti," Minho si stáhnul tričko a zase si sedl, „Bílá posila do mě za trest řezala. Občas jen mlátila obuškem, to jsme měl modřiny a podlitiny, možná i zlomená žebra, nevím, měl jsem zakázáno jít na zdravotku. Obušek byl nejlepší, pak mlátili hlavní pistole, to bylo o trošku horší, to jsem většinou měl boule na čele, ale když vytáhli nůž," Minho se zarazil, musel spolknout ty sliny, které se mu v puse nahromadili, „to jsme se bál a to hodně. Měl jsem chuť se někde schovat a už nikdy nevylézt. Bolelo to jako čert a na bolest mi nedali ani prášky. Nedali mi ani obvaz, zavazoval jsem si to vlastníma trikama. A jak do mě řezali, smáli se, čím víc jsme křičel, tím víc se smáli, proto jsem pak už nekřičel a bylo mi jedno jak moc to bolelo."

Jeongin se zvednul, posadil se vedle Minha a pevně ho objal. Minho se pousmál nad aktem ,který nejmladší udělal, položil mu jednu dlaň na záda a pokračoval ve vyprávění.

„Takovou radost jsem jim nemohl udělat. Zadržoval jsme křik, všichni děti, který se v District 8 nacházeli, nás sledovali a nic neudělali, ani nemrkali, prostě nás jen sledovali. A víte, co udělala Bílá posila, když jsem přestal křičet bolestí? Poznali, že nekřičím, abych jim neudělal tu radost, proto začali bodat hlouběji. Doufali, že to mě rozkřičí, ale já i tak nekřičel. Tekli my slzy, to ano, protože to hrozně bolelo a každým bodnutím jsem myslel, že umřu, každou vteřinu, každým nadechnutím jsem si to myslel. Ale neumřel jsem, nenechali by mě umřít. Vždy se vyhýbali orgánům, věděli co dělali. Ani nevím, proč mě poslali zpět, ale navždy budu děkovat tomu, kdo tak rozhodl, protože jinak bych to ukončil sám, když to nemohli udělat oni."

„Minho," zašeptal Jisung, jako by se bál, že hlasitý zvuk Minha vystraší. Doslova Minhovi padl kolem krku, takže teď kolem sebe neměl jen Jeongina, ale i Jisunga.

„To, co se tam dělo je teď už jen minulost, snažím se na to zapomenout," pověděl Minho.

„Na to nejde zapomenout," řekl Changbin, „i kdyby ses snažil sebevíc, na to nikdy nezapomeneš."

„Tak si dejme záležet, aby nezapomněli i oni," ušklíbl se Minho.

„Co tím myslíš?" zeptal se Hyunjin.

„Útěk."