District 9 // BOOK 1 [Stray Kids] ✔

13. Kapitola

Seungmin měl za sebou tři hodiny u zdravotnice, a i když před ním bylo ještě 9 hodin bělosti, tak v hlavě měl jen postel a to, jak upadne do říše snů, kde je vše lepší a barevnější. Nechtěl myslet na spaní, ale byl doopravdy unavený. Poslední dny myslí jen na Minha a na to, že pokud bude takový jako je pořád, jednou o něj přijdou – Seungmin nechce přijít o nikoho.

Doktorka něco cvakala do počítače a Seungmin se snažil udržet na nohou, nemůže si sednou, jinak by doopravdy usnul a skončil by za trest v kopce; Bílá posila ho totiž sleduje neustále...vlastně se diví, že na záchod s nimi nechodí – to vždy čekají před dveřmi.

Snažil se svou mysl zaneprazdňovat i těmi nejvíc malými detaily. Zahlédl smítko prachu, myslel na něj, myslel na to, jak asi vzniklo a odkud přilétlo. Zahlédl propisku, myslel na to kolikrát s ní doktorka asi denně píše a kolikátá propiska za tenhle měsíc to je. Myslel na vše, jen aby nemyslel na to, že se mu zavírají oči a nohy stěží udržují jeho celou váhu.

„Seungmine?" spustila najednou doktorka. Seungmin se na ní otočil s nadějí v očích, protože doufal, že po něm chce něco, kde nebude myslet na únavu. „Vzadu jsou tři pytle s odpadky, mohl bys je prosím odnést do popelnic?" zeptala se ho a při tom dál cvakala do klávesnice.

Seungmin nečekal ani minutu a rozeběhnul se pro pytle. Konečně něco, co ho třeba na chvíli probudí. Kdyby si však všiml dřív, že s ním nejde Bílá posila asi by si procházku k popelnicích užil víc; třeba by si zazpíval. Seungmin miluje zpěv, ale krom jedné hodiny ve škole mají zpěv zakázaný – pravidlo číslo 22 'zákaz zpěvu mimo vyhrazenou hodinu'. Nebo by si pískal, to je taky zakázáno, nebo luskal nebo poskakoval. Prostě by dělal vše, co je zakázáno. Že ho uvidí kamery se bát totiž nemusel, za budovou u popelnic žádné kamery nejsou.

Kdyby věděl, co u popelnic najde, asi by tam nešel a už určitě ne sám. Když totiž otevřel dveře a chystal se do popelnice vhodit tři černé pytle až nahoru plné odpadky ze zdravotky, všiml se ruky. Myslel si, že je to jen ruka nějaké figuríny – jednu v Districtu mají, na učení první pomoci.

To, že to není umělá ruka si uvědomil, až když na ruku sáhnul a na figurínu to bylo moc měkké. Ruka byla studená, lidské teplo z ní už dávno vyprchalo. Teprve pak si všiml, k čemu je ruka přidělaná – v popelnici leželo celé lidské tělo. A nejen lidské, byl to kluk a stejně starý jako Seungmin. Vlastně toho kluka znal, nebyl tady dlouho, s klukama ho poprvé zahlédly před dvěma týdny, jak hrál s ostatními vybíjenou. Seungmin ani nevykřikl z toho v jak velkém šoku byl. Pytle nechal na zemi vedle popelnice a rychle se rozeběhl dovnitř.

Doktorce o mrtvém klukovy v popelnici neřekl, protože stejně by to popírala a akorát by z toho měl problémy jen on. Nechal si to tedy pro sebe. Užíralo ho to, ale teď bylo brzy to říkat klukům. Hlavně nechtěl, aby to zjistil Minho, který už teď má dost problémů...nepotřebuje další.