District 9 // BOOK 1 [Stray Kids] ✔

38. Kapitola

„Kde jsou takovou dobu?" zeptal se Changbin nervózně. Zeptal se už nejmíň po desáté, ale Jisung s Minhem ho ignorovali, protože stejnak odpověď neznali – měli stejný počet odpovědí jako on. Všichni byli nervózní, protože měli přijít už před pár minutami, ale nikdo nepřišel. Nervozita by se dala krájet a nejhorší na tom bylo to, že museli navenek vypadat v pohodě, jinak by se toho všimla Bílá posila a vše co udělali by šlo do kopru.

„Už tady měli být, něco se muselo pokazit," pověděl najednou Minho, který už si začal z nervozity kousat nehty – a to dlouho nedělal, tenhle zlozvyk se odnaučil. Musel být doopravdy na trní, když se mu to vrátili. Nechtěl si je kousat, ale šlo to úplně samo. Ta nervozita ho zabíjela. Netušil, co se stalo a bál se toho nejhoršího. Pokud je chytli a zabili, tak co bude s touhle trojicí? Řekli, že všichni nebo nikdo. Budou se muset zabít, ale jak? Bílá posila to tady hlídá takovým způsobem, že zabít se by byl velký problém – i když pro Minha, který dělá pořád problémy, by to asi velký problém nebyl.

„Támhle je Hyunjin," Jisung nadšeně ukázal na bruneta, který se blížil chodbou. Jenže nadšení odpadlo ve chvíli, kdy zahlédl dvě Bílé posily za ním. Doslova do něj strkali, drželi Hyunjinovi ruce za zády a ten vypadal, že na ně brzy skočí, pokud do něj ještě jednou vrazí.

„Cože?" vyjekl Changbin.

„Co se stalo?" zeptal se Jisung.

„Proč jde Hyunjin s Bílou posilou? Jak to, že ho chytili?" zeptal se Minho. Tolik otázek a žádná odpověď.

Hnedka jak Hyunjin i s Bílou posilou odešli do chodby, která vedla ke kopkám, se chodbou přiřítil zbytek. Vypadal vyděšeně a nervózně, ale to vše z nich odpadlo v moment, kdy vkročili na zelenou plochu. Trojice, která chtěla znát odpovědi, se za nimi rozeběhla.

„Co se stalo?"

„Proč Hyunjina odnesla Bílá posila?"

„Co vám proboha tak trvalo?"

„Ono se něco pokazilo?"

„Jak to, že tam byla Bílá posila?"

Trojice je bombardovala otázkami.

„Blížili se a málem nás chytili," začal s vysvětlováním Jeongin.

„Hyunjin hlídal venku, aby nás tam nikdo nechytil," pokračoval Felix.

„Nestíhali jsme vše vrátit do původní pozice a tak se rozhodl pro drastický krok," pokračoval Seungmin.

„Začal křičet a nechal se chytit, abychom mi mohli odejít," dopověděl Chan.

„Tak snad nedostane dlouho," oddechl si Changbin. Vlastně si oddechl i Jisung a Minho, kteří už konečně znali důvod a to co se tam stalo.

„A co jste se dozvěděli?" zeptal se Minho.

„Nic moc," mykl rameny Felix, „ty čipy jsou vážně jen na kontrolování životních funkcí."

„Ale jedno jsme se dozvěděli," vkročil mu do toho Chan, „každý den v jednu ráno se na pět minut vypínají, protože se restartují na další den. Takže máme pět minut na útěk."

„To zní dost nemožně," namítl Jisung.

„Ale nezní," zakýval hlavou Minho, „máme na své straně toho nejlepšího odemykače zámků."

„Jenže ten je v Kopce."

„V tu chvíli už nebude."