District 9 // BOOK 1 [Stray Kids] ✔

9. Kapitola

Černočerná tma.

„Pravidlo číslo 7, nepravdivá tvrzení o District 9. Pravidlo číslo 7, nepravdivá tvrzení o District 9. Pravidlo číslo 7, nepravdivá tvrzení o District 9."

To jediný teď Minho vnímal.

Seděl na židli uprostřed místnosti. Ze všech stran ho pohlcovala tma, jako kdyby ho už nikdy neměla pustit. Minho si neviděl ani na konečky prstů, když si dlaň dal přímo před oči, taková tma v kopce byla.

A ten hlas. Ten mužský hlas, který vám stále dokola opakuje, jaké pravidlo jste porušili. Alespoň kdyby se někdy zasekl, ale říká to stále ve stejné tónině a se stejným nezájmem. Hodně dětí, který byli v kopce, právě tenhle hlas nemohou vystát. Sám Jeongin Minhovi oznámil, že to bylo na celém pobytu v kopce nejhorší.

Minho se vždy všem, kteří si stěžují, vysmál. V kopce tráví skoro všechen čas. Na tmu si zvyknul a teď je ta tma jediný jeho kamarád - jen v té tmě může dělat co chce a nikdo ho nevidí - v celé kopce není žádná kamera.

A ten hlas? Pro Minha to byla slast pro uši. V kopce to byl jediný jeho kamarád a věděl, že tam bude, až zase dostane trest. Jen ten hlas tady vždy byl. Tma byla ojedinělá, jak jaký trest zahrnoval tmu, ale ten hlas? Ten je vždy a Minho si na něj zvyknul tak moc, že při něm klidně i usne.

Často ho ten hlas budí po večerech, ale nikdy z toho neměl noční můry. Taky mu už začínala vadit normální tma, Minho si navykl na černočernou, kde nevidíte ani na milimetr čtvereční.

Většinou vypouští všechno z hlavy a jediný na co myslí jsou kamarádi. Dneska se ale nemohl uklidnit. Stále mu bylo trochu špatně a nejspíš byl stále hodně dehydrovaný, ale to nezabraňovalo jeho hlavě přijít se všema těma myšlenkami.

Minho si vždy stál za vším, co Bílé posile nebo komukoliv řekl. Takový on byl. I kdyby řekl, že je slunce fialové, uvěřil by si, protože on má vždy pravdu. Bílá posila ho pro tyhle jeho názory nesnášela a taky převážně kvůli nim končil v kopce, ale Minho cítil potřebu to říct. Má pocit, že by všichni měli znát jeho názor - nebo snad doufá, že všechny svými názory přemluví a oni půjdou proti režimu? Někdo by nazval Minha naivním, ale Minho nebyl naivní. Minho se jen nevzdával a měl sny. I kdyby kvůli svým snům měl zemřít, tak budiž. Minho je připravený umřít každou vteřinu jeho života, protože věří, že jeho smrt by nebyla k ničemu - Minho věří, že jeho smrt by vyvolala revoluci a lidi v Districtu by se začali bouřit.

„District 8," zašeptal Minho a složil si ruce na hrudi. Očima zíral do stěny před sebou - neviděl jí, ale věděl, že tam je. Často si pak našel roh a vyčůral se - to dělá, když je v Kopce dlouho a chce se pomstít tomu, kdo ho tam zavřel; on to totiž neuklízí, takže mu to je jedno.

Proč právě řekl District 8? Jak mu v této situaci mohlo v mysli vyskočit právě tohle místo? Bylo to tam ještě horší než v District 9. Prý je to o level vyšší místo, ale Minhovi to nepřišlo. Nemohli jste se hnout bez toho, aby vás náhodou Bílá posila nevzala po zádech obuškem. K pohybu, k mluvení, dokonce k jídlu jste museli mít povolení, jinak jste to schytali. Minho o tom nikdy nevyprávěl svým kamarádům, vždy jim zalhal, že to tam bylo skvělý, že to tam bylo lepší než v District 9, ale neunesli jeho prořízlou hubu tak ho poslali zpět. Minho nechtěl, aby se o něj kamarádi báli, proto lhal.

Po večerech se budil, při vzpomínkách na to peklo. Byl tam jen měsíc, ale i přes to si odnesl tolik ran a šrámů, že se z toho bude vzpamatovávat dlouho.

Minhovi taky přišlo, jako by tam měli děcka vymytý mozky. Vážně bylo všem všechno jedno, dělali, co se po nich chtělo a neměli ani Kopku, protože tam prý byla zbytečná - nikdo nedělal problémy. Minha zavírali do skříně, když provedl něco hrozného a pouštěli mu klasickou muziku, což bylo možní ještě horší než chlápek, který stále dokola opakuje pravidlo, které jste porušili.

Minho si po návratu uvědomil, že z District 9 nechce do jiného Districtu. Chce pryč, ale nechce do jiného Districtu. Raději stráví celý svůj život v téhle zatuchlé a malé kopce, než být někde, kde se nemůžete ani nadechnout bez povolení.