District 9 // BOOK 1 [Stray Kids] ✔

40. Kapitola

„Proč jen jsem to udělal?" zeptal se Hyunjin sám sebe, už asi po dvacáté jen za posledních deset minut. Teda myslel si, že uběhlo deset minut. Byla tma a jediný, co slyšel byl ten strašný hlas, který pořád dokola jak nějaký robot opakoval to blbé pravidlo, že nemá být během volného času mimo venkovního pole.

„Pro přátelé," zopakoval svou odpověď, i když ta nešla slyšet, protože ten blbý hlas byl sakra nahlas. Tuhle odpověď říkal pokaždé, když se sám sebe zeptal, proč si ještě neukončil život, i když to chtěl udělat hodněkrát. Vždy ho život v District 9 štval, byl to příšerný život, které nenesl žádnou budoucnost. Chtěl vždy zmizet, nechat všechny tyhle budovy a lidi za sebou a nikdy se neohlídnout. Nikdy se nevrátit. Jenže to nebylo možné, protože z Districtu není úniku. Nebo ano, ale o tom ještě neví. Musí doufat, že se kluci dozvěděli něco zajímavého a hlavně užitečného.

„Žádní přátelé," uvědomil si najednou Hyunjin, „pro rodinu."

Dělal to vše pro svou rodinu. Jedinou rodinu, kterou měl. Jedinou rodinu, která mu za ty roky zbyla. Jedinou rodinu, která tu při něm vždy stála a podporovala ve všem.

Nebyli to jeho přátelé, ale rodina. Přáteli byli ode dne, co se poznali. V tu dobu se seznamovali a teprve tady začínali jeden pro druhého být. Ale za ty roky se stali jeden druhému oporou a jeden bez druhého nedokáží pořádně žít. Vždyť i sám Seungmin řekl, že se zabije, pokud jeden z nich zemře. A i to byl důvod, proč se Hyunjin nikdy nezabil, i když to chtěl udělat. Uvědomil si, že těhle sedm přátel mu přirostlo k srdci víc než si myslel, a že on přirostl k srdci jim.

Za ty roky přátelství se z nich stala nerozlučná rodina. Rodina, pro kterou byli všichni ochotní obětovat úplně všechno. Vždyť přeci Hyunjin se nechal chytit jen, aby ostatní mohli v klidu a nepozorovaně utéct. Hyunjin teoreticky obětoval vše, protože nevěděl, co se mu stane, když ho chytí. Mohli ho klidně zabít; to naštěstí neudělali, jen ho zamkli v kopce na celý den. A nejspíš teď bude jako Minho – Bílá posila se ho začne více všímat a hlídat.

Teoreticky by z Kopky mohl kdykoliv utéct. Vždy měl ve vlasech schovanou pinetku, kterou jednou ukradl ze stolu učitelky, ale v Kopce je kamera s nočním viděním, takže by ho viděli odemknout dveře a utéct a co by udělali, kdyby ho viděli utéct? To už by ho nejspíš doopravdy zabili.

A kde, že se naučil odemykat zámky? Jeden zámek jednou ukradl Bílé posile, která jich měla spousty za opaskem (neptejte se proč, nikdo to neví) a od toho dne si s po večerech vždy hraje. Za ty roky se tak zdokonalil, že za pomocí pinetky dokáže odemknout zámek do pár vteřin.

V klidu by mohl odemknout dveře od svého pokoje a v noci se jen tak procházet po chodbách, ale bůh ví, zda i večer se na chodbách nachází Bílá posila. Nepotřebuje, aby ho v noci chytli a zavřeli do Kopky na klidně celý život nebo při nejhorším zabít.

Hyunjin si najednou uvědomil, že v poslední době myslí hodně často na to, že by je Bílá posila zabila. Proč až v poslední době? Proč na to do teď nemyslel? Proč až teď? Protože už jsou blízko k tomu, že doopravdy utečou? Možná. Tak či onak, už se těší až vyleze a kluci mu řeknou dobrou zprávu. Doufá, že mu řeknou dobrou zprávu, protože to jediný ho teď drží s pozitivním myšlením.