District 9 // BOOK 1 [Stray Kids] ✔

42. Kapitola

Seungmin vešel na zdravotku s Bílou posilou za zády. Cítil na sobě pohled toho pod maskou celou cestu, což ho trochu znervózňovalo, ale nedalo se jinak. Co měl udělat? Říct mu, aby odešel? Ať ho nechá jít samotného? To by neprošlo a ještě by si k tomu všemu vysloužil pohlavek či pěstí do břicha. Mlčet a snášet ten pohled bylo to nejjednodušší, co v tu chvíli mohl udělat.

Jeho pohled se hnedka zabodl na mrtvě vypadajícího Hyunjina. Ležel tam na lehátku, kapačka napíchnutá na žílu. Dýchal, to brunet vypozoroval, když se mu nadzvedl hrudník, ale stejnak se mu chtělo při pohledu na svého kamaráda brečet. Vypadal vážně hrozně. Rozcuchané vlasy, které jsou jinak upravené, mu padali do tváře. Pomuchlané oblečení se skvrnami od potu a velké kruhy pod očima taktéž nechyběli. Spal vůbec? Pomyslel si Seungmin.

„Co se mu stalo?" zeptal se hnedka Seungmin. Nečekal ani minutu a už seděl vedle Hyunjina a kontroloval mu čelo zda má nebo nemá teplotu. Nehořel, takže teplotu neměl – Seungminovi se viditelně ulevilo.

„Je dehydratovaný a bez energie, protože dva dny nespal a nejedl. Dej mu den a bude v naprostém pořádku," odpověděla mu doktorka. Brunet to moc rád slyšel. Rád slyšel, že jeho kamarád to přežije a možná už zítra bude v naprostém pořádku.

Jenže ta těžkost z jeho hrudníku nechtěla i přes to odpadnout. Možná bude v pořádku, ale teď v pořádku není a nikdo nemůže zaručit, že bude až se zítra probudí. Život je nevyzpytatelný, a i přes to, že teď vypadá, že mu bude líp, nemusí tomu doopravdy tak být.

Seděl na židli vedle něj a pozoroval ho. Bál se jen otočit. Bál se, že když se na něj nebude dívat, tak se stane něco velmi špatného. Bál se, že by o svého kamaráda přišel, kdyby ho nepozoroval. Bál se jen pomyslet na to, že by na chvíli myslel na něco jiného než na bruneta ležícího na nemocničním lehátku s kapačkou v žíle, který tak klidně oddychoval, až vypadal, že mu nic není. Jenže mu bylo a Seungmina štvalo, že tomu tak je. To jen kvůli němu je v téhle situaci. Měl ze zdravotky vyběhnout a obětovat se místo Hyunjina. Měl vyběhnout ven, strčit Hyunjina dovnitř, zavřít za sebou dveře a vběhnout Bílé posile do náruče.

Cítil jak se mu z oka hrne slza, proto jí rychle setřel. Nemohl si dovolit brečet, hlavně ne před doktorkou a Bílou posilou. Neznal všechny pravidla a proto nechtěl riskovat, že by byl náhodou hozený do Kopky s tím, že porušil pravidlo „Brečel kvůli další osobě v District 9".

Chtěl zůstat u Hyunjina, držet ho za ruku a doufat, že bude v naprostém pořádku, ale zároveň se chtěl rozeběhnout ven a říct svým kamarádům, že Hyunjin bude v pořádku. Jenže to by ho Bílá posila chytla, zavřela v Kopce a on by svým kamarádům řekl tak akorát veliký prdlajz. Nemohl odejít. Dokonce ani nemohl Hyunjina chytit za ruku, i přes to, že chtěl. Mohl jen sedět a koukat.