District 9 // BOOK 1 [Stray Kids] ✔

34. Kapitola

„Půjdeme s tebou," namítal Jisung, když jim při obědě BangChan řekl svůj plán, a že potřebuje jen Seungmina a Felixe. Ostatní z party to nechtěli vzít. Nechtěli být vyřazený ze všech plánů. Jsou v tom spolu, chtějí utéct spolu a tak spolu budou podnikat vše, i kdyby to mělo znamenat, že je chytí a zabijí.

„Nepůjdete," Chan zakýval hlavou, „je to nebezpečný a nechci ohrozit všechny, už takhle mě bolí, že musím ohrozit tyhle dva."

„Nikoho neohrožuješ, je to náš nápad jít s vámi," namítal Minho, „znáš mě, já se zapojím do všeho."

„Zrovna ty už nemůžeš lítat v žádném průseru," ozval se Seungmin, „už jsi jich měl tolik, že si myslím, že kdyby tě teď chytli tak už tě zabijí a budeš jim jedno."

„Seungmin se o mě bojí?" Minho ho na rychlo objal kolem ramen a štípl s úsměvem do tváře. „Jestli nás chytí tak ať, ale rozhodně je nenechám jít samotné, jdu s vámi ať už chcete nebo ne."

„Vážně si toho vážím, ale jdeme jen mi tři a pak vám řekneme, co jsme se dozvěděli, nebudu vás ohrožovat. Jako nejstarší beru plnou zodpovědnost za vše, co se stane a proto nechci, abychom šli celá osmice," Chan stále namítal. Nenechal se lehce překecat. Celá parta už dávno věděla, že brunet je tvrdohlavý, ale i přes to se nikdy nenechali odbít. I když jim to zakáže, tak se za ním vydají a potkají se u zdravotky, takže buď půjdou s povolením od jejich nejstaršího nebo se nechají zprdnout až na místě. Tak či onak, prostě půjdou.

„Půjde do po dobrém nebo po zlém," mykl rameny Hyunjin.

„Buď se potkáme tam nebo nás vezmeš hnedka s sebou," Minho zkřížil ruce na prsou a opřel se o opěradlo židle. Jedno obočí měl zvednutý a svým obvyklým tázavým pohledem sledoval nejstaršího, jak on ten pohled nesnášel.

„Vy si prostě nedáte říct, co?" BangChan to vzdal a uchechtl se.

„Za ty roky ses mohl naučit jaký jsme," Jisung se na nestaršího usmál.

„Jsme v tom všichni spolu, ať se ti to líbí nebo ne," dodal Jeongin, „jsme rodina, která dělá vše společně a to znamená, že spolu klidně poneseme trest, který bude následovat, pokud nás chytí."

„Ale nechytí nás, protože máme tyhle dva, kteří odvedou pozornost," Minho se naklonil k Jeonginovi a nakonec věty ukázal na dvě osoby sedící naproti němu. Brunet s blonďákem si vyměnili pohled a s otázkou „my?" ukázali na sebe. Minho přikývl. „Jste nejlepší. Changbin má svaly, takže kdyby se náhodou něco zvrtlo vezme za kamarády trest a ty," podíval se na Jisunga, „ty seš ukecaný a dokážeš nepřetržitě mluvit o všem, takže se neunavíš a dáš nám nějaký ten čas."

„Ale ty seš taky skvělá návnada, víš to?" BangChan pohlédl na bruneta sedícího vedle něj. Minho jen tázavě zvedl obočí. Nechápal, co tím chce nejstarší říct. „Bílá posila ví, kdo seš zač a začala si na tebe poslední dobou dávat pozor. Můžeš si všimnout, že na tebe neustále kouká, asi by se nehodilo, abys šel s námi, protože bys nás prozradil."

„Možná se mi to nelíbí, ale Chan má pravdu," souhlasil Seungmin, „seš to nejlepší, co teď máme. Prostě tady choď a možná se zkus tvářit, že máš něco za lubem, aby se na tebe zaměřili." Ostatní taky souhlasně přikyvovali. Chan i Seungmin měli pravdu - s Minhem by to nezvládli, protože by je hnedka chytli. Je teď až moc pod hledáčkem Bílé posily.

„Wow, nejdřív se o mě bojíš a najednou mě obětuješ?" Minho se podíval na mladšího bruneta, který zabíral místo vedle něj, „ty seš neuvěřitelný."

„Bojím se o tebe, to ví všichni tady u stolu a nejspíš to ví i všichni tady v jídelně. Ale, i přes to jak moc tě mám rád, seš naše jediná naděje. Klidně bych dělal návnadu s tebou a to nahned, ale já budu potřeba tam, protože jako jediný se tam dokážu dostat," Seungmin by staršího nejraději objal kolem ramen, ale sleduje ho celá Bílá posila.

„Já rozumím, jen se mi nechce být návnada," Minho se uchechtl.

„A my dva návnada být můžeme?" vyjekl Jisung a ukázal na sebe a Changbina vedle něho.

„Vy dva jako byste se na roli návnady narodili," mávl nad tím Minho rukou, „podívej se na sebe. Návnada jako vyšitá."

„Dobře, takže tři návnady a zbytek jde dovnitř?" zeptal se Jeongin.

Bangchan si povzdechl, protože tohle nechtěl, ale musel tušit, že se to stane. Nikdo nepošle své kamarády někam, kde jim může hrozit smrt, když to zkazí. „Takže zítra?" zeptal se.

*Tak jsem to nevydržela. Potřebovala jsem se odreagovat, jinak by mě ty nervy zničili. Tak tady máte kapitolu. Snad to není slátanina a je to alespoň trochu čitelný.