District 9 // BOOK 1 [Stray Kids] ✔

10. Kapitola

„Dneska už nějakou blbost neprovedeš?" zeptal se Hyunjin Minha, když spolu vešli do třídy. Pohledy ostatních ignorovali, Minho na ně byl zvyklí – byl přeci ten slavný Minho, který kašle na pravidla a v Kopce se cítí líp než na světle. Hyunjin si všiml, že jeho kamarád má rozcuchaný neupravený vlasy, další věc, kterou protestuje proti pravidlům; podle pravidel mají do školy chodit pravení, Minho to nikdy nedodržuje a chodí jako buran.

„To záleží," zamyslel se Minho a s úšklebkem se posadil na své místo, které tak moc nesnášel. Druhá lavice uprostřed – místo kam učitelé nádherně vidí, takže nemůže dělat blbosti. Nikdy ho to však nezastavilo a blbosti dělal i přes to, kde sedí.

„Na čem?" zeptal se Hyunjin a už dopředu se připravoval na odpověď.

„Na tom, jak moc mě budou ostatní srát," odpověděl Minho bez toho, aby se na Hyunjina otočil. Díval se na jednoho kluka, kterého tady ještě neviděl. Buď nováček nebo je prostě tak nevýrazný a Minho si ho nikdy nevšiml. Tak či tak na něj hodlal zírat a trochu vystrašit, přeci jen si tu pověst děsivého kluka chce ponechat. Líbí se mu být ten tajemný, ten děsivý, ten, který je schopný vám rozbít hubu, když se na něj zle podíváte.

„Chan mi nařídil tě hlídat, takže žádné blbosti," napomenul ho Hyunjin, a i přes Bílou posilu u dveří, Minhovi vrazil menší pohlavek. Minho se jen uchechtl a za temeno hlavy se chytil – ten pohlavek nebyl tak malý, jak si Hyunjin myslel. „Vážně se o tebe bojíme, poslední dny v Kopce trávíš vážně hodně času."

„Ti kreténi mě nezabijou," řekl Minho sebevědomě a díval se při tom na Bílou posilu u dveří. Jako by se mu přes tu masku vysmívala a Minha to vytáčelo. Chtěl jim vidět do obličeje, chtěl by z jejich výrazu zjistit, co si myslí, chtěl by Bílé posile pohlédnout do očí a zeptat se „Proč?".

„Proč si to myslíš? Zabijí kohokoliv," otázal se ho Hyunjin.

„Mě ne," zatřásl hlavou brunet, „kdyby mě chtěli zabít už by to dávno udělali, dělám tolik potíží, že si to zasloužím," Minho se zasmál, „zabili by mě, kdyby neměli důvod mě nechávat naživu," konečně se otočil na Hyunjina, který vypadal zmatenější než kdy před tím.

„Důvod?" zeptal se Hyunjin.

„Jo, důvod. Nevím jaký, protože můj život stojí za starou belu a rozhodně si nezasloužím zůstávat naživu, ale," Minho se odmlčel, „nějaký důvod tady být musí a já ho najdu."

„Hele, Minho se jmenuješ, že ano?" do Minhovi lavice praštil ten krátkovlasý brunet, na kterého před chvílí Minho zíral. Takhle z blízka Minhovi připadal ještě menší, a ještě víc připosraný – on rozhodně neporušuje pravidla, protože je to srábotka, který se bojí tmy.

„Co chceš?" zeptal se Minho vytočeně – takový lidi mu hrozně vadí, takový, kteří ho nenechají v klidu ani po ránu, a ještě k tomu, když vidí, že se baví s kamarádem, „nevidíš, že se bavím s kamarádem?"

„Můžu skočit do vaší konverzace?" brunet se podíval na Hyunjina. Minha vytáčel jen tón jeho hlasu, tak milý. Tolik respektu v jedné větě snad nikdy neslyšel; dělalo se mu zle, když viděl, jak moc je tenhle kluk hodný a bez špetky rebelství.

„Jak je libo," pokýval hlavou Hyunjin a raději se věnoval koukáním na Minha, aby ho když tak zastavil, kdyby se chystal udělat něco, čeho by později litoval. Nikdo už přeci nechceme nováčka u zdravotnice s rozbitý nosem a monoklem a Minha na celý zbytek dne v Kopce, aby zase omdlel. Hyunjinovi byl nováček jedno, ten ať si je od krve, jak je libo, ale nechtěl minimálně do konce týdne vidět Minha v Kopce; a týden teprve začal.

„Ty jsi doopravdy byl v District 8?" zeptal se s jiskřičkami v očích a Minhovi se udělalo mdlo. Nechtěl na District 8 myslet a tenhle skrček mu to zase připomíná. Minho mu neodpovídal, místo toho se oběma rukama chytil za hlavu a snažil se zahnat ty špatné vzpomínky. Ty vzpomínky, kdy k hrudi kolena přitlačuje tak moc silně, jen aby ho Bílá posila nepraštila do hrudního koše. Ty kdy si rukama kryje hlavu, aby mu náhodou neroztříštili lebku, Ty, kdy chodil celý měsíc s monoklem kolem oka, protože stále porušoval pravidla a tohle byl jediný trest – nejhorší je, že sám Minho nevěděl, že nějaký pravidlo porušil; jako by ho Bílá posila tam nesnášela a trestala ho za to, že udělal dva kroky místo tří.

„Minho?" zeptal se brunet a položil ruku na Minhovo rameno.

„Odejdi a už se mě na to nikdy neptej," procedil Minho mezi zuby a snažil se krotit, aby nováčkovi nevrazil jednu mezi oči.

„Cože?" nováček nechápal.

„Udělal bych co říká, protože on to doopravdy udělá, nějaká Kopka mu nevadí, a ještě se po zmlácení tě do té Kopky sám vydá," oznámil Hyunjin s klidem. Jeho klidný tón hlasu naháněl husinu. Zněl, že doopravdy ví, co se stane, a proto se nováček odebral pryč.

Nechal Minha nadále s rukama na hlavě a s trochu prudším dechem. Snažil se uklidnit vzpomínkami na kluky. Na všech osm pohromadě, jak se smějí, při hraní fotbalu, nebo na to, když kopnul míč a rozbil při tom Jisungovi nos. Nemyslel na District 8 a na vše, co se kolem děje. Na chvíli se snažil myslet na to, že je normální kluk s normálním životem.