Crush

Normální den?

,,Brácha, jdu streamovat" zavolá na mě Dave.

,,Dobře, Dave! Budu s tím počítat. Na jak dlouho to vidíš?" Optám se ho, když za ním dojdu, když si to chystá.

Opřu se a sledují ho, jak si vše bez problémů chystá. ,,Asi 3 hodiny, odhadem. Nevím jak dlouho to potrvá" odpoví mi

,,Dobře, budu na zahradě a kreslit, jestli bys mě hledal" povím

,,Okey, co budeš dnes kreslit?"

,,Hmm.. asi naší zahradu, uvidím co přesně budu, ale mohl bych ti udělat novou profilovku, tu co máš, už máš několik let" řeknu trošku kousavě s podtónem hůmorem

,,Haha, Mikey" protočí nade mnou očima.

Pobaveně se usmívám ,,No co. Neříkej, že by to samo nechtělo už změnu"

,,Možná jo, ale já jsem rád, za tuhle profilovku. Mohl bys?" Koukne na mě, abych už šel. Nikdo neví, že má ještě bratra, ale mladší sestru ano. He.. Ale nevadí mi to. No co už..

,,Jo, už jdu. Hodně štěstí, Techno" sem tam mu tak řeknu, než Dave.

Usměje se, a já se otočím a zavřu za sebou, když vejdu do chodby.

Má nádherný dům, a já mu tu dělám křena, jenomže stále jsem nenašel dost odvahy, sehnat si práci nebo bydlení. Musím s tím něco dělat.

Tyhle myšlenky mě napadají skoro furt. Pokud se tedy netýkají jeho. Aaaaaaaa!

Už zas tomu propadám, vím že Dave není blbej, už dávno určitě ví, že na krále mám crush, jen jsem mu to nepotvrdil a čeká, až mu to povím.

Tohle mám na něm nejradši, nikdy vás do toho nenutí, i když ví své a má své teorie. Je úžasný. Můj velký bratr. I když výškově jsem vyšší já. Ale jen o 5 cm, což není zas tak hrozné, že ano.

Ale co už.

Rozešel jsem se do své ložnice. Moje ložnice je skromná, útulná, ale mou osobou dost zahrabaná, tím myslím obrázky, co jsem kreslil, moji šatnu mám polovičně prázdnou, protože nejsem tak náročný na oblečení.

Když už si mám něco koupit nového, tak je to pár bot, jedny kalhoty, triko nebo košili a nebo mikinu. Nikdy jsem nebyl tak náročný na oblečení, jak jsem jíž zmínil.

Dobře, zpět k vzhledu mého pokoje. Můj pokoj je bílí s různými doplňkami, a to jsou kresby, co jsem kreslil. Postel jsem měl manželskou sice, ale nevadilo mi to vůbec.

Mám tu jedno velké okno s východem na malou terasu, kterou mi tu brácha nechal udělat, když jsme sem stěhovali. Věděl, že rád trávím čas venku, a hlavně na výhled západu. Někdy prostě venku sedím a sledují tu krásu.

Došel jsem do svého pokoje, jak jsem již popisoval před chvílí, jsem se rozešel do rohu pokoje, kde jsem vytáhl malířský stojan, malířské plátno, štětce, akrylovky, tužku, gumu vždy pro jistotu. Následně paletu, vodu a kelímek na odložení štětců.

To vše jsem pobral postupně a šel jsem na své místo na zahradě, kde krásně hřeje slunce, a okolí je příroda, o kterou se vzájemně staráme. Dave bude mít narozky a tentokrát chci udělat originální věc a dám mu brambory. (Všichni víme 😂)

No co, aspoň se zasmějeme.

Přemýšlím, co budu kreslit, přece jen. Vždy hledám předlohu. A možná vím co nakreslím.

Nakreslím květiny, jsou nádherné a bude to pro mě výzva. Dobře, to lžu. Květiny jsem už kreslil, ale žádná sláva, takže po dlouhé době zkusím znova.

Když jsem vše si připravil na své místa, doplnil vodu, dotáhl ještě malý stoleček a židli, abych si mohl když tak sednout, aby mi neupadli nohy.

Vezmu svou pentilku a začnu kreslit jemně náčrtek, tak abych nemusel gumovat. Mohl jsem si vzít ještě izolepu na okraje, aby to nebyl celý obraz, ale jen střed a okraje bílí.

No co už.

Tak, tohle je náš normální den, pokud netravíme spolu svůj čas, prostě si s bratrem rozumím.