Crush

Zábavní park

Ráno bylo docela klid, což mě překvapilo, jelikož tuhle dobu tu bývá živo..

Řekl jim o mně, že jsem tu a nemají dělat hluk a vyptávat? Nechci trávit čas s Ním. Asi napíšu Paulovi, jestli nechce jít ven.

Vydechnu tiše a pomalu se posadím, tak aby se mi nezamotala hlava, tak aby mi nebylo špatně, jelikož i když včerejšek skončil dobře, tak nebudu riskovat, že se tu složím, kvůli nízkému tlaku. Co? Mám o sebe strach, i přes to co se stalo. 

No to je jedno, co se dá dělat.

Mám docela hlad, na to že jsem k večeři měl ten dezert, v té kavárně. Měl bych jsem se najíst, ale-.. nebude to riziko? Já-.. nechci riskovat v tomhle.

Jedině co mi zbývá, je že ho budu ignorovat, ignorovat jeho existenci, jako kdyby nikdy neexistoval.

Jsem asi hezky naivní, ale možná.. Paul mi dá to co potřebují, uvidíme.

Nad čím to zas přemýšlím, já se nepoučím.

Musím se vícekrát spálit? Je to jediná možnost, jak si to uvědomit?

Měl bych přestat přemýšlet a jít udělat hygienu a následně najíst. Budu jen doufat, že se nebudou vyptávat či jinak.

Opatrně i následně vstanu a rovnou začnu rovnat postel, abych tu měl aspoň nějak uklízeno, sice ne tolik, ale i tak.

Měl bych začít plnit své domácí povinnosti a rozhovoru se nevyhnu, jak jíž vím.

(Jsem hodně zaostalá, jelikož nevím jak to napsat. 11.12. 😐 bude vadit, když dám přeskok čase? :D )

Když mám hotovo, jdu se převléknout a spáchat hygienu, plus začínám mít trochu hlad, jelikož od posledního jídla uběhl nějaký čas. Aby ne, když jsem spal přes několik hodin.

Když jsem převlečen, rozejdu se do kuchyně, z ničeho nic na mě vybafli kluci.

,,Ahoj! Dneska jdeme do zábavního parku, půjdeš s námi?" vyhrkne na mě Skeppy, společně s Badem a Dreamem. 

,,Ahoj, popřemýšlím o tom a dám vědět." povím s milým úsměvem, aby se neřeklo.

,,Dobře, jedeme tam odpoledne, po jídle." poví vesele Bad a ti dva kývou hlavou souhlasně.

Usměji se, jsou sladcí, jak si rozumí a tohle je opravdu roztomilé.

Už zas melu pátý přes devátý, co?

,,Dobře, před obědem povím, jak jsem se rozhodl, kluci." odpovím jim s milým úsměvem. 

Jsem tak rád, že se nevyptávají, proč jsem se tak vyhýbal nebo tak, mám pocit, že pochopili, že je to vážně má osobní věc a nechtějí se v tou šťourat.

,,Budeme se těšit." zazubí se Skeppy, nakonec se zakecají a rozejdou jiným směrem, asi jsou už po snídani.

Já se rozejdu do kuchyně, kde potkám skoro celé osazenstvo. 

,,No ahoj! To je toho, že jsi vylezl." řekne Sapnap s úsměvem.

Tím strhl všechnu pozornost na mou maličkost.

,,Ahoj, pardon. Měl jsem toho dost, a tak jsem po večerech vyhledával pár hodin pro sebe." povím omluvně, snad to nebudou chtít více rozebírat. 

Stejně ví pravdu jen necelé dvě osoby, když nebudu počítat sebe.

On ví, odkud vítr vede a Techno ví částečně odkud to vane. Takže vše mu vysvětlovat, a nejspíš mu povím že jsem potkal Paula, s kterým si rozumím.