Crush

Kluci?

Když jsme už všichni uvnitř. Jakože za vchodem do Zoo. Tak jsem slyšel jen, že sraz u východu za 4 hodiny a potom nikoho jsem neviděl. Well..

A jsem tu sám. 

,,Kluci?" ozvu se, ale nikdo nikde. Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa!!!!!

Já se ztratil hned na začátku Zoo. Good job, Michaeli. Vážně.

Panebože to je ostuda. 

Hned uděláš pár kroků a už jsi v prdeli. 

Hledám je, ale nikde je nevidím. Kde jsouuu. T.T

Proč já se nedržel jedné skupinky a musel se oddělit od nich z ničeho nic. No.. taky si musím uvědomit, že tu je tolik lidí.

Bože, jde se hledat a nebo zavolám Technovi. Ale vzal si mobil? Aaaaaaaaaaa!!!

Zkusím to, ale- já zapomněl mobil. Ne doma, ale v autě. K sakruuuuuuu! 

To je fakt zákon schválnosti, fakt že jo. Vydechnu a začnu to tu procházet. Nebo aspoň na místech, kde vím že se neztratím.

Všimnu si občerstvení a tak se k němu rozejdu, aspoň peněženku jsem si vzal. Koupím si pití, ať nejsem dehydrovaný.

Najezený jsem, tak to nebude zas tak hrozné. Rozejdu se k tomu, ale do někoho jsem narazil. 

,,Au.. omlouvám se" omluvím se, jak spadnu na zadek. 

Pohled Ereta

V klidu jsme tam vešli po více skupinkách. Já si v klidu povídal s kluky, než jsem se omluvil jim, že si skočím pro pití. 

Stal jsem pár minut v řadě, ale brzo jsem se k tomu dostal a vzal si pití sebou.

Rozejdu se zpět, kde by měli být kluci, ale někdo do mě narazil a uslyším jen: ,,Au.. omlouvám se" hned ten hlas poznám.

,,Michaeli. V pořádku." usměji se a nabídnu mu ruku pomoci. 

Pohled Mikea

,,Oh.. ahoj Erete, opravdu se omlouvám, tohle jsem nechtěl. Nevíš kde jsou kluci? Tak trochu jsem se ztratil." podrbu se na krku a přijmu jeho ruku.

,,Ahoj, jinak fakt se nic neděje, Michaeli. Vše je v pořádku a nevím kde jsou kluci. Já se od nich oddělil, co jsem si šel pro pití." poví a vytáhne mě na nohy. 

,, Aha a děkuji." odpovím a následně poděkuji, pustím se ho.

,,Rádo se stalo." poví s úsměvem a sleduje mě. 

,,S kým jsi byl ve skupince?" optá se mě.

,,Byl jsem s Davem, ale tak nějak jsem se jim ztratil v tom zástupu lidí." podrbu se.

,,Rozumím, tak pojďme je najít teď." poví on s jemným úsměvem. Usměji se zpět taky.

,,Dobře, tak vzhůru je najít, jen.. půjdu si koupit pití." povím a chci se tam rozejít, jenomže zadrží mě. 

,,Nemusíš, tady. Klidně se napij, ještě jsem to neotevřel." poví

,,Uhm.. tak- tak děkuji, Erete." usměji se na něho a vezmu si to. Opatrně otevřu a napiju se. Následně jsem to po sobě utřel a vrátil mu to.

,,Rádo se stalo." poví s úsměvem. 

,,Tak.. půjdeme je hledat?" optám se ho.

,,Ano. Pojďme je zkusit najít."

Oba se rozejdeme je hledat, ale je tu moc lidí. 

Z ničeho nic mě někdo chytl za ruku. Chtěl jsem se hned vyškubnout, když si všimnu majitela komu patří.

Začnu se červenat a mlčím, nechám se vést. 

Panebože, panebože, panebože, panebože!!!!!!!!!

Tohle se mi snad zdá, ne? 

Jak jeho ruka tak krásně zapadla do té mé. Mám trochu menší ruce než on, ale to mi vůbec nevadí, protože se dotýká mé ruky a já jeho. 

Přijdu si jak v těch filmech, co holčina je se svým vysněným klukem na rande.

Asi už začínám bláznit z toho, jak s ním jsem, ale sakra lidiiiiii!

Já tu umírám doslova, ale mlčím stále abych tuhle chvíli mohl užít co nejvíce. Nechci o ni přijít. 

Protože to může být naposledy, kdy tohle zažiju a on to nejspíš zapomene.

No nebudu si tu ničit naděje, i když jsou totálně malé. Ale to dám, snad..

Budu v tom doufat. No nic tedy. Měl bych asi začít vnímat, než někde zakopnu a on mě bude muset chytnout, tak abych nespadl.

Jinak řečeno chytl by mě do náruče, ale to nejspíš bych umřel úplně. Už jednou to tu bylo a to jsem byl opilý.

Prosím, pomoooooooooooooc!

,,Nikde je nevidím, ty?" optá se mě.

Proberu se z myšlenek.

,,Prosím? Promiň zamyslel jsem se." přiznám se a podrbu na krku volnou rukou.

,,V pořádku, ptal jsem se jestli jsi neviděl kluky, když jsme procházeli." poví.

,,Oh.. ne neviděl. Nevšiml jsem si jich." podrbu se na krku znova.

Měl bych něco začít s tím dělat. Tohle se nemůže stále opakovat. 

,,No nevadí, projdeme Zoo spolu?" optá se mě s úsměvem a sleduje moji reakci. 

,,J-jo, můžeme to projít spolu" povím trochu koktavě.

Panebože, to se fakt děje jen mně. 

,,Skvělé." poví zas s úsměvem. 

Má krásný úsměv, ne že ne. 

,,K čemu půjdeme prvně?" otáže se. 

,,No.. co třeba ke slonům?" optám se na jeho otázku.

,,Souhlasím, tak pojďme." poví vesele a rozejdeme se tam.

Tohle bude dlouhý den.

---------------------

Omlouvám se, že kapitola vychází tak pozdě. Ale snad jste si pročetli předešlí kapitolu, jelikož jsem ji opravovala a všimla si neshod, co jsem tam udělala.

Tak přeji vám pěkný den/večer