Crush

Začátek?

Eret nemohl moc spát, stále ho v myšlenkách napadal Michael a jeho přiznání, že má na něho crush. 

Všichni už buď oddechovali ze spánku a některým se zdá nějaký sen, že mluví ze spánku.

Techno odešel do svého pokoje zalehnout, nekontroloval Mikea, jestli už spí či jinak. Důvěřoval mu, že je v pořádku a nic se nestalo. 

No.. vraťme se k Eretovi. 

Jelikož Eret celou dobu ležel na zádech nebo na bokách, ale stále nespal. Tiše se posadí a rozhlédne. Cesta dolů je snadná, tedy skoro. Musel projít kolem 5 lidí, a to tak aby je nevzbudil.

Ale chce si promluvit s Mikem, takže to riskne. Když tak se vymluví, že musí na záchod. 

Co nejtišeji našlapoval, když se postavil ze své postele, kterou si zabral, když ostatní už měli zabráno. 

I když přijel jako první a hned si promluvil s Technem, že vážně to byl on a tak.

Jenom zapomněl si zabrat postel dříve, než se to stalo, tak tu byly ostatní a hned si zabrali místa.

Eret tiše slezl dolů s úspěchem, že nikoho nevzbudil. 

Rozešel se za Michaelem, který už nepláče. Ale stále v rohu stočený do klubíčka je. 

Pohled Michael

Tiše jsem seděl v klubíčku, ale už neplakal jsem. Mé slzy jsem už vypotřeboval, tedy.. snad.

Prázdně sedím tak, ani nevím kolik času uteklo od toho, co jsem se k němu přiznal.

Ale už je nějakou tu chvíli ticho. Že by šli už spát?

Nejspíš..

Co teď bude? Vždyť se známe jen z vidění a dnes jsem se mu přiznal. Panebože zachraňte mě.

Vlastně s ostatními přes internet, ale s ním-...

Aaaaaaaa!

Šílím z toho. Co teď, co teď!?

Z mých myšlenek mě probere zaklepání.

Nadechnu se zhluboka. Snad jsi to ty, Techno. Docela by se mi hodila tvá přítomnost.

,,Dále" vydechnu zas a čekám kdo se tam objeví.

Dveře se pomalu otevřou, aby neudělali nějaký nepříjemný zvuk a uvidím vysokou osobu, který vešla dovnitř. Panebože, řekněte mi že to není on. Prosím!

,,Michaeli?" ozve se jeho hlas, sakra!

Stáhnu se více do klubíčka, abych nešel více vidět, ale sám ví že tu jsem. Jelikož jsem promluvil.

Slyším jak chmatá po zdi, aby našel vypínač na světlo, aby rozsvítil.

,,Nech zhasnuto." šeptnu, přijdu si teď slabý. 

Te tmě aspoň schovávám, jak na tom teď jsem špatně.

,,Dobře, ale můžeme si promluvit? Jen.. kde jsi? Nechci mluvit jen tak do prázdna." poví a hledá mě.

Ještě aby ne, když mám zatáhnuté žaluzie a dělá to větší tmu než jsou roztáhnuté.

Chvíli mlčím a váhám, jestli mám mu říct kde se nacházím, ale- zvládnu to?

Měl bych se tomu nejspíš postavit, ale zvládnu to ještě dnes? Je toho sakra moc.

,,Proč si chceš se mnou promluvit?" optám se tiše a nejistě.

Uslyším jak vydechne a stále mě hledá pohledem. 

,,Chci si promluvit o tom, jak ses přiznal a nestihl jsem ti povědět co jsem chtěl. Tak prosím, můžeme si promluvit?" optá se a sleduje mě nebo se o to snaží.

Je hodný, proč se o mě zajímá? Proč?

,,D-dobře.." vykoktám a roztřeseně se postavím a pomalu rozejdu k posteli, kde si sednu.

,,Jsem na posteli." povím roztřeseně a nejistě.

,,Dobře.." odpoví a rozejde se k mé posteli. Zvednu nohy na postel a obejmu si je. Nejistě, dokud Eret nepřišel dost blízko aby se posadil. 

Pohnu se kousek dál od něho, aby měl místo a já si držel odstup.

,,Podívej Michaeli. Chci se stále přátelit." poví, slyším jak se nadechuje.

,,Ale?" přeruším ho.

Povzdechne si a promne oči, podle pohybu co udělal odhaduji. 

,,Nepřerušuj mě, prosím." požádá mě.

,,Dobře." šeptnu a čekám co poví. Při tom jsem sklopil hlavu a čekám co poví dále.

,,Chci se stále přátelit a chci ti říct, že máš u mě šanci. Jen chce to čas a více se seznámit. Můžu přiznat, že tvé reakce na moji osobnost je roztomilá a těší mě to, ale nechci ti dávat falešné naděje. Ale stále platí to, že máš u mě šanci. Jak jsem zmiňoval. Chce to jen čas a více se seznámit. Dáš mi šanci tě poznat?" optá se a čeká co mu povím.

Celou dobu ho poslouchám, a zvažuji. Je to možnost, abych zjistil jestli to bude cítit stejně jako já nebo ne. 

Vážně pověděl, že moje reakce na jeho osobnost jsou roztomilé? Panebože, to se mi snad zdá. 

Chci ho poznat více a zjistit více než z internetu. Poznat jeho osobnost mimo kameru. Chci ho poznat. Chci jeho.

,,J-já.." zhluboka se nadechnu.

,,Dávám ti šanci mě poznat." povím tiše.

Ano, jsem nejistý ale kdo by nebyl. 

,,Děkuji. Máš tu někde mobil?" optá se. 

,,Ano, mám." začnu hledat ten mobil až ho najdu na nočním stolku. 

,,Proč?" optám se, když mu ho podám a on chvíli hledal, než ho našel.

,,Uvidíš." poví a zapne mobil a já uvidím jak se jemně usmívá a zvyká na světlo z mobila.

Usměji se slabě a sledují jak tam začal mi něco klikat. Po chvíli mi vrátí mobil.

Zamrkám překvapeně, když uvidím kontakty na volání a posílání smsk. Začnu se červenat. ,,Ale-" umlčí mě jemným mávnutím ruky. 

,,Já vím, že je lepší přes sociální sítě, ale na těch jsem teď poslední době málo, a na smsky či volání odpovídám vždy." poví a rovnou mi to odůvodnil.

Začervenám se, když mi to vysvětlil. Sledují jeho telefonní číslo ve svým mobile. Je to sen? Nezdá se mi to? Opravdu se to děje?

Zvednu zrak na Ereta, jak se usmívá. Je krásný, opravdu moc. 

,,Michaeli?" otáže se po pár sekundách.

,,Uhm-.. ano?" optám se a zvednu zrak na něho.

,,Pro teď.. přátelé?" optá se.

,,Budu se snažit. Přátelé." kývnu hlavou.

Usměje se.

,,Jsem Alastair, ale stačí Eret." poví.

,,Michael, ale můžeš mi dát přezdívku, jestli chceš." povím.

---------------------------------------------

Tak jo lidi. Blíží se školní rok a mě začíná poslední ročník na střední a blíží se mi závěrečné zkoušky. A tak jsem začala přemýšlet, kdybych to neurychlila a konec odflákla, jelikož nebudu mít tolik času a nebylo by to tak pravidelné jak do teď. Jelikož se znám, a když nemám pravidlo vydávat kapitolu jednou týdně, zapomenu na tu knížku a už se k ní nejspíš nevrátím. 
 Což mě vytáčí. Ale budu se snažit tuhle knihu dopsat tak, aby to vyšlo podle plánu, co si postupně tvořím. 

Omlouvám se za krátkou kapitolu.