Crush

Sblížení - část 1

,,Mohu se podívat?" optám se zvědavě.

,,Můžeš." usmívá se a podá mi to a já si to vezmu do ruk.

Hlavně tak, abych mu to nezničil či jinak.

,,Wow.. krásně kreslíš, docela obdivuji." usměji se na něho.

,,Co to vlastně děláš za školu?" optám se znova zvědavě a dost se zájmem.

,,Dělám animace, bere to hodně času, ale baví mě to." odpoví mi s úsměvem.

,,Páni.. pověz mi něco o tom, prosím." řeknu prosebně.

,,No tak řeknu ti to jednoduše, jelikož je to moc odborných slov." poví s úsměvem.

Usměji se a čekám, až začne povídat. Opravdu mě to zajímá, co to vše obnáší a tak. 

,,Animaci můžeme dělit na dvě části nebo na dva způsoby. Máme klasický způsob, což je vše kreslené ručně a druhý způsob je digitální, což většinu animace propočítá počítač. Ale jsou i další způsoby. 
 Například u klasických máš loutkové, kreslené, modelované, ploška, pixilaci a s pískem." poví se smíchem.

Usměji se pobaveně. 

,,To věřím. A ty digitální způsoby?" otážu se.

,,Jo, ty digitální jsou 3D, digit ploška, a pár dalších věcí, zkráceně vysvětleno." dodá.

,,Rozumím, je toho opravdu dost. A jaký jsi ten typ, který rád používáš?" zvědavě ho sleduji.

,,Jsem mezi tím, vyhovuje mi obě. Ale kdybych měl říct, co mi vyhovuje nejvíce, tak je to asi klasický způsob." poví a podrbe se na krku.

,,Rozumím." kývnu hlavou a natáhnu ruku, tak aby si to vzal zpět.

,,No.. nechceš něco nakreslit mi, prosím." udělá na mou maličkost psí oči. 

Ztuhnu trochu, nevím jak to je teď s mou múzou kreslit či tak, však sami víte proč.

,,No.. mohu to zkusit, ale nic neslibuji, neumím moc kreslit." povím nejistě, ale usměji se minimálně, tak aby se neřeklo že se něco děje. 

Jestli mám zjistit, že zvládnu kreslit či malovat, říkejte si tomu jak chcete, ale prostě to musím nějak vyzkoušet.

,,Věřím, že umíš. Každý tah má něco do sebe a to co se nám nelíbí prvně, může se nám líbit později." zazubí se na mou maličkost.

Usměji se slabě. Je hodný a laskavý, plus mě podporuje, a to právě potřebuji. 

,,No tak dobře." odsouhlasím to a sednu si vedle něho.

,,Máš nějaké požadavky co bych měl nakreslit?" otážu se ho, když na něho pohlédnu.

,,Nemám." usměje se na mě.

,,Nechám se překvapit, co nakreslíš." dodá se zazubením.

,,No tak dobře, něco zkusím nakreslit." posadím se vedle něho a začnu dělat náčrtek.

,,Ty Michaeli?" ozve se, když sleduje můj náčrtek, který ještě nemá moc tvar.

,,Ano?" zvednu hlavu na něho a tím přestanu.

,,Kdy jsi začal kreslit?" otáže se.

,,Oh.. no začal jsem kreslit před několika lety, moc jsem se tomu nevěnoval, než jsem našel svou múzu. Tím jsem se hodně zlepšil, jenomže teď má múza hodně zmenšila a já nemám žádnou skoro. Tak možná časem se zas projeví." odpovím mu, vrátím svou pozornost na obrázek.

,,Rozumím." 

Přemýšlím co dále mu povědět a při tom mám skoro dokreslený obrázek, jelikož uteklo pár minut, od toho co jsme mluvili.

,,Co třeba.. co třeba bys nakreslil mě?" zeptá se z nenadání.

Zaskočí mě to a hned se na něho podívám. 

,,Prosím?!" vykolejeně se otážu.

,,No.." podrbe se na krku.

,,Nemohl bys mě nakreslit?" optá se zas.

V šoku ho sleduji a zpracovávám. Opravdu.. opravdu chce, abych ho nakreslil? Nejsem si moc jist, jestli bych zvládl ho nakreslit či jinak, ale- aaaaaaaaaaaaaa!!!

Naposledy jsem kreslil Ereta a to je už pár měsíců dozadu.

,,Mohu to zkusit, ale nic neslibuji. Nejsem v tom nejlepší, stále mám co učit." 

Ale je pravda.. co kdyby se stal on. On mou novou múzou, i přesto co k němu cítím jen přátelství.

Ale i přátelství může být múza, ne?

,,I za tu zkoušku to stojí." zazubí se na mou maličkost vesele.

Vydechnu a jemně se usměji. Je roztomilý, ne že ne.

Začnu kreslit a dodělávat detaily, jako stínovat nebo tak. 

Mezitím jsem přemýšlel, co budu dělat, až se vrátím dom, jelikož bez otázek se to neobejde a bez starostlivého bratra taky tak. Asi bych mohl jet za rodiči a pozdravit je, stejně tak zbytek sourozenců. 
 A nebo se zeptat Paula, jestli bych u něho nepřespal, ale nechci u něho zavazet, jelikož sotva se známe pár dní a už bych ho otravoval u něho doma. 

Wow, to ti určitě vyjde, Michaeli. Opravdu. 

Ježíš, nad čím to zas přemýšlím, zaručeně mě nenechá u sebe spát, vždyť jsem prakticky cizí člověk a nemá ke mně takové pouto jako s ostatními, s kým se baví. 

Plus k tomu doma má dusno, jen bych to zhoršil a to nechci. Musím se vzpamatovat a nedělat hlouposti. To zvládnu. 

Snad...

Ok, to nějak dám doma, budu v tom doufat. He.. jsem asi pěkně naivní, že si to myslím, jelikož jsem anti-talent na tohle, jako vždy. Proč nikdy nemohu mít aspoň trochu štěstí? Abych se necítil špatně, za to co jsem způsobil ostatním a co jsem způsobil sám sobě. 

Většího sobce jsem ještě nezažil, tedy zažil. Sebe.

Musím se vzpamatovat, takhle to nejde. 

Vrátím se zpět do přítomnosti a obrázek mám už hotový.

,,Hotovo." ukážu mu to.

----------------------------------------

A jeho reakci zjistíte v další kapitole.

Omlouvám se, že je ta kapitola krátká a doslova o ničem, na to že se to nijak moc nepohnulo podle mých představ. 

Věřte mi, psala bych více, ale objevil se u mě spisovatelský blok, takže je možný že příští týden kapitola ani nebude, jelikož dělá mi to problém sepsat.

Hledala jsem pomoc i rady, jak to rozepsat, ale nedaří se mi to. 

Chci moc poděkovat jedné osůbce, co mi pomáhá někdy při kapitolech, kdy nevím co psát či jinak.

Upřímně, dvě osůbky mi pomáhají sepsat kapitoly, jako poradit s nápady nebo tak, jelikož se docela sekám, ale to se jíž opakuji.

Tak snad kapitola aspoň trochu uspokojila, a modleme se aby další kapitola vyšla tak jak by měla.

Přeji vám, krásný den/večer.