Crush

Kocovina

Pohled Mike

Probudím se a mám totální okno a bolesti hlavy.

A nejen to, ale zhoupnul se mi žaludek. Okamžitě vstanu, až se málem přerazím a vběhnu do koupelny, kde si bratr čistil zuby. 

Hned jsem objal záchod a vyzvracel se. 

Není to nic příjemného, to opravdu ne. Uslyším za sebou, jak se Techno uchechtne. 

,,Sklapni" řeknu, když jsem se při tom zvracení rozkašlal a následně jsem přestal kašlat.

,,No na mě se nedívej." řekne pobaveně.

,,A koho je vina, že do mě házel alkohol, jako kdybych byl nějaká houba, která do sebe nasákne milióny tekutin?" zachraptím a zhluboka dýchám, abych nezvracel znova.

,,No na mě se nedívej. Já ti dal první dva drinky a potom jsi do sebe lil sám." odpoví mi pobaveně. 

,,Haha.. proč jsi mě tedy nezastavil?" zamumlám a sednu si vedle záchodu.

Opřu se o kachličky a zavřu oči. Zhluboka dýchám. Jako kdybych celou dobu nedýchal zhluboka.

,,Hmmm.. protože tě znám, kdybych ti něco v tomhle řekl, hned by ses obhajovat, že nejsi. Že jsi v pořádku, a spoustu dalšího.." řekne, tak že cítím jeho škleb na mě. 

,,Jak jsem se dostal dom?" 

,,Povím ti to, až tu nebudeš objímat každou chvíli záchodovou mísu a počkám na tebe v kuchyni. Udělám ti čaj a zapiješ vyprošťovák." odpoví mi, když si dočistil zuby, vypláchl a uklidil po sobě kartáček. 

,,Dobře." zahuhlám a promnu si oči. To bude den. Proležet na gauči nebo v posteli a snažit se nepozvracet.

Skvělý den, úplně. 

Když jsem si jistý, že žaludek nezhoupne, tak se rozejdu směr do kuchyně, kde na mě čeká pití, které by mi mělo trochu pomoc. 

No, uvidím.

Vejdu do kuchyně, kde se svalím na stůl, když usednu. Vydechnu.

,,Nenávidím tě." zahuhlám.

,,Taky tě miluji, bráško." odpoví mi.

,,Hmmm.."

,,Na, pako. Udělá se ti do půl hodiny ani ne lépe." sdělí mi a položím přede mně pití se šumákem. Přesněji vyprošťovákem. 

,,Díky." poděkuji a vezmu si to a napiju se, sice ne vše na první hlt, ale postupně to vypiju.

,,Maličkost. Ať pondělí jsi čilí a nebudeš mít už kocovinu. Zítra odezní úplně." vysvětlí mi malý fakt, který jsem už věděl. Protože jsem mu vyprošťovák dával tak často, kvůli střední. 

Když užíval svého života, za to já.. he.. nestojí o řeč.

Dave zatím udělal oběd a já se přesunul do obyváku, kde jsem si lehl a měl zavřené oči. Se mi chce ještě spát. Potom mi dojde jedna věc.

,,Dave?" zavolám na něho.¨

,,Jo?" 

,,Jak jsme se dostali dom?" optám se a posadím. Otočím se tak, abych na něho viděl a zvědavě, jak štěně ho sleduji.

,,Jo, tohle." odloží věci, aby mi mohl odpovědět na moji otázku, protože. He.. řekněme, že jsem ho vyrušil uprostřed vaření oběda. Ale to má jen osmažit maso. Mňam. 

I když mám žaludek na vodě.

Tak to nějak zvládnu.

,,Takže.. bylo asi kolem 12 hodiny, kdy jsem tě hledal, abych zkontroloval tě. Jestli jsi v pořádku a nejsi zraněn. Bohužel jsem tě nikde nemohl najít, tak jsem šel na záchody, kde jsem prostě chtěl udělat potřebu. No dále. Po cestě tam, jsem potkal chlápka, který byl trochu zraněn. A mě ten moment došlo, že on ti nejspíš ublížil. Tak jsem tam vběhl a uviděl tebe a jednu známou osobu." odmlčí se a čeká až to zpracuji.

 Po chvíli kývnu hlavou, že může pokračovat.

,,No tak jsem se ozval. Otočil se na mě a vysvětlil mi, co se stalo. Ten chlap, kterého jsem potkal, když zdrhal ze záchodek, tě málem znásilnil. Brečel jsi, ale díky němu jsi stále nepošpiněný a v pořádku." zas se odmlčí.

Vážně.. vážně mě chtěl neznámý chlap využít? Panebože! Díky bohu, že si to nepamatuji.

I když, tohle zjištění mě moc nepotěšilo. Mám pocit, jako kdybych teď cítil ty jeho dotyky. Zatřesu sebou a zavrtím hlavou, abych jsem se vzpamatoval. 

,,Dobře. Co dále?" optám se.

,,Snažil se tě uklidnit a dařilo se mu, dokud jsem se tedy neozval. Potom jsem k tobě přišel a objal. Hned ses mě držel jak klíště a ne a ne pustit. Bohužel mezi námi je docela výškový a váhový rozdíl, takže jsem tě musel přemlouvat, abys mě pustil, že tě vezme on do náruče. Po pár minutách jsi uposlechl. Vzal tě do náruče a ty ses hned na něho natisknul a začal usínat. Protože jsme se ještě bavili. Jestli jsme tu autem nebo taxíkem. No a taxíkem jsme nejeli, protože on byl tam autem, tak nás zavezl." nechá odmlku, abych to zas mohl zpracovat.

Zrudnu studem. Vážně jsem se tiskl na chlapa, který mi zachránil moje panenství, ale i trauma do konce života? Budu mu muset poděkovat. Opravdu. 

,,Dobře, dále?" 

,,Jak jsem zmiňoval, odvezl nás. On tě zas nesl až do pokoje, kde tě dal spát. Chtěl už odjet, ale nabídl jsem mu, aby tu mohl přespat. Bylo přece pozdě už a mohl kdykoliv po cestě usnout. Tak po chvíli přemýšlení přijmul a přespal tu na gauči. Přesně tam, kde jsi ty. Jo a předtím jsem ho nabídl, aby se vyzul, protože si na tom potrpíš. Bez problému a chápavě se vyzul. No a takhle jsme se dostali dom." dopoví.

Zpracovávám všechno co mi sdělil. Rozplácnu se na gauči, promnu si oči a zhluboka vydechnu. 

,,Panebože. A já doufal, že se nic nestane a vše bude v pohodě." zakňourám tiše. 

,,Jak se jmenovala ten chlap, který mi zachránil před tamtím." optám se.

,,No. Nejsem si jistý, jestli to uneseš." začne se mi trochu vyhýbat odpovědi.

,,Mluv, Techno." zamračím se na něho, když jsem si znova sedl. 

,,Dobře, dobře. Jen klid." protočí nade mnou očima. 

,,Jmenuje se ****"