Crush

,,Překvapení!"

Pátek večer

Eret dnes ráno odjel a nevím kam. No taky to není moje starost, kde je, že ano.

Je dospělí člověk, který žije svůj život.

Dojel jsem právě dom a nevšiml si na zemi, že je více bot, než má být.

,,Jsem doma." zavolám na Davea. Vyzuji si boty.

,,Ahoj, jsem v obyváku!" zavolá na mě zpět.

,,Dobře.." zahuhlám.

,,Co je na jídlo?"

,,Slanina, maso, americké brambory a k tomu hrášek s kukuřicí se šťávou." odpoví mi.

,,Oh, mňam. Jinak ty jsi usmažil své příbuzné? To se divím. Jsem nevěděl, že jsi canibal." povím, když vejdu do obyváku.

,,Blbe." zahuhlá.

Uvidím jeho a okolo něho jeho přátelé. Přesněji Quackityho, Sapnapa, Karla, Sama, Bada, Skeppyho a nějakého kluka, kteří se smějí jak paka a Bad ho jemně okřikl se slovníkem. 

,,Okey, co je to za sraz a proč ten brunet zní jak varná konvice ala DreamTea?" 

,,Hele!" založí si ruce. 

,,Nemůžu za to, že tak zníš. No radši nic. Promluvíme si zítra, Techno. Jdu se najíst a spát. Takže prosím vás, nechte mě po práci se vyspat."

,,Dobře, dobře. Jinak jak bylo v práci?"

,,Jako vždy, výměna povlečení, úklid, pomáhání s vařením, jak snídaně, oběd a večeře. Žádný trapas se mi nestal, i když jsem na to talent. Děkuji za optání." zamručím.

Nabral jsem si jídlo a dal do mikrovlnky na ohřátí. A zatím jsem dal smažit slaninu. Ohřátý jsem to měl během chvíle a slanina byla usmažená během chvíle taky. Dal jsem to na to a odnesu to na stůl. Nakonec jsem si šel pro pití a vzhůru na jídlo.

,,Fakt, žádný trapas?"

,,Ano, žádný trapas."

,,To se divím."

,,Jestli nesklapneš, tak místo té slaniny budeš ty a žádný Technoblade never die už nebude." vražedně se na něho podívám. 

Zvedne ruce, že se vzdává a už mlčí. 

,,Hodný." zamručím a papám.

Ostatní se mu vysmívali a dělali z toho srandu, tedy až na Bada.

Ten je s trefnými slovy umlčel a už byl klid. Tedy to jsem si myslel, než se stalo něco, co jsem doufal, že nikdy nestane. 

V klidu jsem jedl a poslouchal o čem se baví, dokud jsem neuslyšel jeho hlas. Ten moment mi zaskočí, jelikož jsem pil ten moment.

Techno hned nějak neváhal a šel mi zachránit život. Kašlu a on mě praští do zad a já mu ukážu, že už dobrý.

,,Žiješ?" optá se.

,,Ne, mluvíš tu s duchem, který tě bude strašit. Jistě, že žiju." odpovím mu docela rudý a zachraptěně.

Eret nás sledoval se zvednutým obočím, ale ustaraně mě sleduje, jestli jsem v pořádku. 

No, musím říct jako ukončení dne, je to opravdu skvělé. 

,,Hele, nebuď protivný, taky jsem tě mohl nechat dusit se a zachraňuj si život sám." 

,,No jo, už mlčím. Jinak.. půjdu už si lehnout. Dobrou noc." povím stále červený. Vstanu a rozejdu se, ale to jsem musel projít kolem něho.

Takže jsem cítil jeho vůni, která mě okouzlila hned, jak jsem k ní poprvé přičichnul k polštáři na kterém spal. 

Ach bože, jestli tu bude celý víkend, tak pán bůh při mně.

I když se nad tím zamyslím. Je to možnost, jak se s nimi spřátelit jinak než přes hovor, ale i tak. Všichni ví, že jsem jeho fanoušek a ještě k tomu skoro, že se ví mám crush na něho. 

Docela doufám, že se to tak brzo neprozradí. Ale stále musím vymyslet na mého milovaného bratra pomstu. 

Zmizím jim z pohledu do chodby, která vede do mého pokoje. Nevím kam je dá, ale nejspíš chystal celý týden půdu, kde byl kdysi taky dost místa na spaní.

Mám pocit, jako kdybych jeho vůni cítil kolem sebe neustále. 

Což mě dovádí k většímu okouzlení na něm. Plus jak teď má dlouhé vlasy. Vypadá opravdu nádherně. 

Docela mu závidím, jak je má husté a kudrnaté. Tak nadýchané. 

Tak moc si přeji do nich zajet, laskat je, opečovávat. Zavrtím prudce hlavou. Vzpamatuj se, k sakru!

Nech si to na jindy. Teď se to nehodí. Tak teď nevím, jestli usnu. Fakt nevím.. 

Tak jestli tohle přežiju a oni tu budou s námi žít, no.. potěš koště.

No žít. Na pár dní tu být s námi. Přísahám, že tě zabiju, Techno. 

Ale prvně, poděkuji Eretovi za záchranu a potom tu pomstu bratrovi. Hehe.. 

To ještě domyslím. Mám na to celý víkend, tedy pokud nezemřu nad Eretem. Asi začnu být zalezlí v pokoji a nebo budu na zahradě. Hmm.. že bych zas něco nakreslil? Od pátka minulého týdne jsem nekreslil.

Dojdu ke svému pokoji a nijak neváhám a zalezu tam. Schovám vše, co se týká Ereta. Kresby, merch a tak.. dokud tu budou, budu to uschovávat. 

Tak snad mi tu nikdo ještě nelezl, když nebudu počítat bratra a Ereta, jak mě nesl do postele, když jsem byl opilý. 

Bože. Když mám pouklízeno, jdu si dát sprchu a hygienu. Následně si jdu lehnout do postele. Protože jsem vyčerpaný, ale i tak ta myšlenka na to, že tu je a bude tu nejspíš na několik dní, mě dovádí k šílenství!

Obejmu polštář a zaskučím do něho, abych nebyl slyšet.

No, jde se pokusit usnout.

Zavřu oči a snažím se zahnat myšlenky, které se mi kradou do hlavy na Ereta a jeho hlas. Jeho úsměv. Do háje!

UGH!

Po půl hodině jsem to vzdal a šel ven s houslí, to mi pomáhá vyprázdnit hlavu. Tak snad se mi to povede i teď.

------------------------------

Tak.. kratší kapitola, tak snad se líbilo menší překvapení 😆😅 další kapitola bude podle mě zajímavější, ale uvidíme co povíte vy 😁😆💗