Crush

Vážná konverzace

Eret se zhluboka nadechl a začal.

,,Michaeli, chci se zeptat tě. Jsi můj fanoušek?" sledují mě, ztuhnu. 

,,N-no.. a-ano, jsem" odpovím mu, vím že nemá smysl lhát. 

,,Dobře, ale nejsi obyčejný fanoušek, že?"

,,Jak to myslíš?" začnu hrát blbého, ale vím jak to myslí.

Podívá se na mě, jestli to myslím vážně a nebo ne.

Nervózně se zasmějí a sleduje, jak jsem nervózní a čeká až se vymáčknu. Bohužel před jeho pohledem, jsem dlouho nevydržel se dívat do očí. Mám pocit, jakoby mi propaloval díru do mé osoby. 

Další pocit je, že vidí to co se snažím schovávat před ostatními, ale ne vždy se daří a hlavně v soukromí. Ten dnešek a ty momenty, kdy tu byl a viděl to, co mám v pokoji, napovídá že nejsem jen obyčejný fanoušek. Ale fanoušek, který ho crushuje.

Well.. dobrá práce, Michaeli. Jsi vážně šikovný. Proč se mi vše hroutí jak domeček z karet.

Je to poslední den, kdy mám možnost vše vysvětlit. Sice mě odmítne, ale snad přátelé můžeme být. Snad.

Je to stále nejistý a já se bojím odmítnutí. Přece jen. Neopětovaná láska bolí více, než ta osoba o vás neví. Ale já se zamiloval do něho přes internet. Jak můžu vědět, jak se chová mimo kameru? To mám jedinou možnost poznat právě dnes a za poslední dny. 

Nemusí být takový jaký se projevuje na internetu. Může být úplně jiný, až na bisexualitu. Ta jde poznat, že doopravdy je. 

No, čas vnímat realitu a postavit se kruté pravdě do očí. Buď se mu svěřím hned teď a nebo až později, já- já nevím co dělat, a ani nevím jestli se mám svěřit mu se svými city.

Může je kdykoliv zničit, a už jen tím jak si myslí, že k němu cítím něco více než jen přátelství mohl by to využít. Bojím se, ne že ne. Ale nejspíš si to zkresluji. Já nevím. Opravdu nevím. 

Vše se teď změní mezi námi a to křehké přátelství, které vzniklo před pár minutami. Dalo by se to považovat za přátelství? JÁ NEVÍM! 

Fajn, teď už vážně zpět do reality a kouknout se do kruté pravdy jeho slov a očí.

Zhluboka vydechnu. Housle odložím kousek dál od sebe a obejmu si nohy, které si přitáhnu k tělu a zadívám se před sebe. 

,,Bojím se.. bojím se ti potvrdit tvou teorii či jinou teorii. Bojím se tvé reakce a zničení našeho přátelství, co se teď vytvořilo. Pokud to můžu tak nazvat. Přece jen stačí špatné slovo a tohle může jít vše pryč a bát se ti naposledy do očí, kvůli vzteku, nebo tak. Já-" 

Jak jsem mluvil, začali mi téct slzy, jo jsem hodně emotivní. Problém?

Jenomže uprostřed mého dlouhého monologu mě přeruší tak, že mi chytne tváře a zvedne hlavu, tak abych se mu díval do tváře.

Tváří se opravdu vážně. Jeho oči mi způsobí nepříjemné mrazení, až jsem se ošil, ale už ani nevím co říct. 

,,Michaeli, řekni mi to prosím rovnou a nehleď na co se stane. Když se to vyřeší, tak můžeme být stále přátelé." poví mi zpříma do očí. 

Jeho slova se mi ozývají v hlavě jak ozvěna, která se mi opakuje hlavě jak na gramofonu.

,,J-já" jsem nervózní a mimo. Teď tu mám vysypat vše co k němu cítím? Ne.. bude lepší, že mám na něho crush a to je vše. Nebudu to prohlubovat, protože vím. Protože vím, že to nemá smysl.

Tiše a věrně čeká až se vymáčknu.

Sklopil jsem hlavu a zhluboka nadechnu a následně vydechnu.

,,Mám na tebe crush. Stačí?!" vyjeknu jemně a vstanu. Nedokážu se mu dívat po tomhle. Jak jsem se přiznal.

,,Michaeli-" dále nic jsem neuslyšel, jelikož jsem vzal housle a utekl do pokoje. Ne, nemám odvahu se k tomu postavit. 

Ta odvaha vypršela, když jsem mu to řekl. 

Jsem bábovka.

Pohled Ereta

,,Mám na tebe crush. Stačí?!" vyjekne slabě a než jsem postačil zareagovat. Vstal, vzal housle a rozběhl se k sobě.

,,Michaeli, počkej!" ale to už mě neslyšel.

Povzdechnu si. Promnu si oči a začnu přemýšlet. 

Proč mi to nedošlo dříve? Kdykoliv mě tam potkal, tak se snažil zakrývat své červené tváře, jak reagoval, když jsem mluvil. Jak má můj merch a jak se opilí ke mně tiskl. 

Opilost ukazuje pravé city, jako ne u všech, ale jak zjistil podvědomě, že jsem to já. Odmítal se mě pustit, jen aby mi mohl být nablízku. Proč jsem tak slepý idiot. 

A jak ještě dnes reagoval, když jsem tam přišel. Rudý nejen studem, ale i kvůli mně. 

Měl bych jít zpět dovnitř. Začíná tu být zima a já jsem jen pyžamě.

Vstanu a rozhlédnu se. Bohužel ztracen v myšlenkách jsem se rozešel dovnitř za klukama. Nevím, jestli moje myšlenky dovolí jít spát. A kluci určitě jsou zvědavý o čem jsme se to bavili.

Je mi jasné, že Techno to pozná. Jelikož se jedná o jeho bratra, ale myslím že to nechá na nás si to vyřešit. Ale prvně..

Nesmí se mi vyhýbat. Ale jak to mám udělat? Aby se mi nevyhýbal. Přece jen, kvůli tomuhle bude mít strach se mi podívat do očí a tak.. což nesmím dovolit. Chci se s ním bavit stále a možná v budoucnu mu dát šanci na vztah. 

Ale- to předbíhám. Půjdu na to hezky postupně a nebudu spěchat. 

První krok je jasný, zajít za ním a vysvětlit mu to.

Nechci mu brát šanci, že ji nemá. U mě má každý šanci. Jen je spíš otázka, jak mě kdo zaujme. A on mě zaujal. 

Vydechnu nad sebou a zavrtím hlavou. 

Vejdu do obyváku a tiše se zasmějí. ,,Co se tu proboha děje?" optám se Karla, který se směje. Kluci začali hrát hru Twister. Zasmějí se tiše . 

,,Kluci se začali nudit a tak vytáhl Techno, Twister. Takže už máme druhý kolo. Prvním kole byl Dream, Quackity, Sapnap a Bad" směje se a popíše mi kdo vypadl a jak.

Usmívám se a zasmějí se, když mi to popíše.

,,Dobře, dobře. Pojďme se věnovat jim, a když tak zachraňovat." povím s úsměvem. 

Kývne souhlasně a zasměje se.

Pohled třetí osoby

Eret a ostatní si užívali večer a hráli až do půl dvanácté, než se rozhodli jít spát.

Mezitím Michael v pokoji tiše brečel, schovaný v rohu a v klubíčku.

Co se stane dále? 

Uvidíte v další kapitole 

-------------------------------------------

Hellouuu 

Trochu kratší kapitola, ale- to snad nevadí :DD

Jak se daří?