Crush

,,Erete, pomůžeš mi prosím tě?"

Rozešli jsme se spolu ke slonům. Jsou to krásná velká stvoření. 

Je smutné, že už je v přírodě nějak nepotkáme, či tak. Jakože v Africe ano, ale vzácně. Nebo v Austrálii.

No, tak tedy. Nebudu tu přemýšlet pesimisticky, na to není teď vhodná chvíle. Teď můžu s ním trávit čas a více se i tak poznat. Mít spolu zážitky. 

Ale jedna mi otázka nedává pokoj. A to, jak dlouho tu bude? Přece jen, má to od nás přes 3-4 hodiny cesty a někteří to mají přes celou Ameriku. Přesněji na druhé straně. 

Jsem rád, že jsem je poznal, jen mi chvíli potrvá než se jim otevřu tak úplně.

Ale myslím, že k Eretovi to nebude nějaký velký problém.

Myslím, že všichni víme proč. No tak zpět do reality.

(schválně.. kolikrát jsem to už napsala ,,Zpět do reality" xD )

Dojdeme k výběhu se slony a právě vycházejí ven a uvidím mládě. Rozzáří se mi oči.

,,Erete, podívej. Slůně." ukážu prstem a šťastně se usmívám. Je roztomilééé. 

Jak si hraje s míčem a dospělí ho hlídají, aby něco neprovedl či mu něco nestalo. Při tom je tam chovatel, který má s nimi už nějaký ten vztah a znají ho a tak se ho nebojí pustit až k mláděti, s kterým si začne hrát. 

Upřímně, na místě jsem se mohl rozpustit, jak je roztomilý. 

,,Vidím, Michaeli." ozve se s úsměvem a sledujeme jak si hrají. 

Odtáhnu se od Ereta a přijdu ke stojánku? Teď nevím jak se tomu říká, kde jsou informace o nich. Začnu si to číst.

Nikdy jsem to jako mladší nečetl, když jsme tu byly s rodinou. Jelikož jsem byl zaneprázdněn sourozenců a okolím. Tak aspoň nějaká změna.

Zahlédnu po očku pohyb vedle sebe a tak zvednu hlavu a kouknu kdo to je.

,,Oh.." vydám ze sebe a usměji, když uvidím Ereta jak dívá na slony.

Vrátím svůj pohled ke tabule s informacemi a dočtu. 

Ještě chvíli jsme u nich, než se rozhodneme jít k jinému výběhu. 

,,Kam teď?" optám se ho.

,,Co třeba jít ke šelmám?" otáže se na mou otázku. 

Rozzáří se mi oči jak dítě vidí poprvé vánoční stromeček. 

,,Joooooo" řeknu dětskou radostí a natěšeně zadívám na něho. 

Zasměje se a pobídne mě do kroku, že jdeme tedy za šelmami. Já nijak neodporoval a odvážím se ho chytnout opatrně za ruku, abych se mu neztratil a on mně. Přece nemám za potřebu se ztratit. Za to mám chuť se s ním držet za ruku. Jaká to romantika, Mikeu.

Fakt bych měl přestat o tom básnit a dávat si velké naděje, když vím že moc velké nejsou.

No nic, asi bych měl začít více vnímat okolí, ať mě tu Eret neloví na zemi.

Jdeme okolo dalších výběhů, kde jsou dravci, jakože ptáci či tak. Já jsem se na ně zadíval a zkoumal jejich vzhled.

Při tom Eret dával pozor na cestu, aby se něco nestalo. Odtrhnu od nich právě, když se mi ztratí z dohledu, takže svůj pohled jsem vrátil na cestu. Od kočkovitých šelem nejsme nijak moc daleko a dost se těším na ně.

Sice vypadají, že jsou líní, jenomže nejsou. Opravdu nejsou. Každý má právo se ohřívat na sluníčku a odpočívat. A dnes je vážně krásně.