Crush

,,To bylo-" ,,Wow.."

Mám stisknuty oči pevně k sobě, ale přesto jsem se snažil o jemný polibek, tak abych mu neublížil, ale přesto aby se mohl kdykoliv odtáhnout.

Bojím se jeho reakce, ale jsem smířen s fackou, vždyť ani nevím, jestli je na kluky a není čistý hetero, pokud není pansexuál či bisexuál a nebo rovnou gay. 

Kdo ví, k sakru! 

Risknul jsem další přátelství, a jestli zničím tohle, tak jsem ta největší troska, co nedokáže udržet přátelství. 

Upřímně, ztratil jsem pojem o okolí a vnímal jen a jen jeho. Jeho maličkost, jeho rty. Rty jemné jako samet, chutné jako třešeň smíchanou jahodou, kvůli vatě, ale přesto podle mě až moc jemné, poddajné.

Ucítím jak zvedne ruce a obejme kolem krku, to mně vyrazí dech, jelikož jsem čekal cokoliv, ale ne tohle.

Není na to i moc brzy? Jsou to nejblíž tak týden či dva týdny co se známe. No..

Nechci, ale už čekat na svého Prince. Načekal jsem až moc dlouho, zasloužím si taky cítit štěstí a zažít milování od druhé osůbky. Kdo ví, co nám připraví čas.

A u některých to tak funguje, jdou hned na to, ale na 18+ se vážně necítím, a ani bych to nedovolil. Nad čím to zas přemýšlím, měl bych se vrátit do reality a vnímat jeho.

Opatrně zvednu ruce a obejmu ho kolem pasu, ale slabě, nechci nijak moc silně a ani mu bránit v odtažení.

Jemně se třeme o rty, proplete mi prsty do vlasů a začne si s nimi hrát. Nijak se nebráním, je to příjemný.

Odtáhneme se po chvíli a zhluboka dýchám, abych uklidnil své splašené srdce, které bije jak o závod.

Uvolní objetí kolem mého krku a já se odtáhnu od jeho rtů, tak abychom se mohli dívat do očí.

,,To bylo-" začnu mezi nádechy, jelikož chci a beru kyslík, abych uklidnil své srdce.

,,Wow." dokončí moji větu a usměje se.

,,Jo." odsouhlasím a sledují jeho oči.

,,Jak.. jak to je mezi námi?" optám se tiše po minutě, co se sledujeme.

,,No já- já myslím, že více než přátelství?" nejistě se na mě podívá.

,,Z-zkusíme to?" otážu se nejistě.

,,Já-.. uhm.. mohli, mohli bychom." vykoktá.

Usměji se slabě, nejistě. 

,,Jsem rád." šeptnu.

Usměje se na mě zpět a nahneme se ještě do polibku jednoho, než nám uteče poslední kolečko. Odtáhneme se od sebe a následně vystoupíme. 

On se jemně červená a usmívá se. 

Já se usmívám slabě, spokojeně a šťastný, že zažiju aspoň nějaké štěstí. 

A kdo ví, jak se to vyvine dále, možná i více než jen tohle. Možná je on opravdu ten pravý, ale nechci být ještě více naivní než jsem byl a stále mám nějakou naivitu.

Musím s tím něco udělat a přemýšlet a uvědomovat si vše okolo, jaké situace mohou nastat či jinak. Kdo ví co se stane v budoucnu.

Chytnu ho jemně za malíček svým malíčkem. Dívám se po očku na něho, jak bude reagovat. 

Usměje se vesele a nakonec nám proplete prsty. Usměji se též a rozejdeme se mezi lidi.

,,Kolik vlastně je?" optám se a kouknu na jeho maličkost, jak objímá plyšáka, kterého jsem vyhrál pro něho.

,,Je asi kolem desáté? Netuším přesně, ale nejspíš tak." řekne zamyšlěně.

,,Oh, tak to budu už muset, jinak bratr mě roztrhne." povím mu.

,,Stejně tak i já. Rodiče se většinou hádají, ale obavy o mou maličkost, když jsem dlouho pryč zůstává jim o mě starost." 

,,Rozumím." kývnu hlavou a jdeme před park. 

Netrvalo dlouho a došli jsme tam. 

Rozhlédnu se, jestli je nezahlédnu v tomhle shonu lidí, co se baví a užívají života. 

Konečně se mi je podaří zahlédnout. 

,,Už je vidím, tak já půjdu, ano? Napíšeme si?" 

,,Dobře, a napíšeme." usměje se.

Usměji se zpět a darujeme si ještě jednu pusinku na rozloučenou.

,,Děkuji za dnešek. Pa." poděkuje a rozloučí.

,,To já děkuji, pa." oplatím mu poděkování i rozloučení.

Sledují jak odchází, než se mi ztratí z dohledu. Ten moment jsem se otočil a šel k ním.

,,Ahoj, jak jste si to užili?" optám se jich vesele.

,,Ahoj, dalo se, a co ty?" odpoví mi Sam.

Usměji se. 

,,Užil jsem si to, děkuji že jste mě přizvali a dovolili přizvat kamaráda." spíše mého kluka, ne? 

Jenomže my jsme si ani přesně neřekli, jestli jsme ve vztahu, ale vyzkoušíme, jestli nám to vyjde nebo ne.

Prostě uvidíme.

Rozhlédnu se, jsme tu všichni, tak jsme rozešli k autama, s kterýma jsme sem přijeli. Netrvalo dlouho a nějak jsme se zas nasáčkovali, kluci se bavili o něčem a já byl ve svém světě, kde je teď Paul a ne On.

A jsem rád, velice rád.

Ani jsem si neuvědomil jak jsem byl v ponořených v myšlenkách, že jsme dojeli už.

,,Půjdu si už lehnout, děkuji za dnešek lidi, dobrou noc." povím a rovnou popřeji na spánek.

,,Dobře, brácha. Dobrou noc." poví Dave a následně i ostatní.

Rozejdu se do pokoje a tam jdu si dát sprchu a následně do pyžama a směr lehnout.

-----------------------------------------

Tak jo.

Omlouvám se, že je to tak odbyté, ale ta nechuť to rozepisovat je dost velká.

Takže kapitola tak i vypadá.

Snad nevadí. 

Příští týden vyjde poslední kapitola, takže Epilog. 

Nečekejte prosím nic velkého, bude to shrnutí, ano vím. Jde to rozepsat na další kapitoly či udělat delší kapitoly, ale spisovatelský blok či nechuť rozepisovat je dost silný, tak snad to půjde příští týden.

Ale snad se tomu brzo vrátím a přepíšu, jakože korekci. 

Snad se aspoň trochu líbila kapitola.

Snad jste měli krásné vánoce, copak jste dostali? <3

Přeji vám opožděně Krásné a Veselé!

Dobrou noc/dobré ráno