Crush

Dlouhá noc začíná

Jeli jsme tak půl hodiny tam, protože cesta vážně zabere čas.

Výjimečně nebyla nikde zácpa, což je vzácné tady v Americe. Vystoupíme tak o půl kilometru od toho, protože máme ještě čas a půjdeme tam kolem deváté večer. Až to tam bude rozjeté podle něho a ta správná atmosféra.

,,Co chceš teď dělat? Když máme čas." otážu se ho rovnou.

,,Procházet a zajít do obchodů." odpoví mi bezstarostně. 

,,Ach bože.. a co chceš nakoupit? Jedině tak nám to někdo ukradne, jak tam půjdeme." protáhnu obličej ala -_- . 

,,Tak pojď něco dělat nebo chceš tam být od začátku? Nebo počkat tak do devíti, kdy se to právě rozjíždí a už je tam taková zábava?" koukne na mě s jasným pohledem: "Máš s tím nějaký problém, anebo se budeš snažit mi poradit?" 

,,Aaaaaa.. co s tebou. Tak pojďme si dát bubble tea a koukneme se po nějakých drobností, co můžeme mít u sebe a neztratíme to." povím smířeně, že dnešní večer je v jeho rukách. Takže já mám minimální možnost se rozhodovat sám. 

To tu už teď neexistuje.

,,No vidíš, jak to jde." uchechtne se a rozejdeme se do velko-obchodu. Popravdě, jsem zvědavý co se dnes stane nebo jak se to vyvine. 

Takže jo, bude to ještě zajímavé a docela se i těším, i když to bude dost velké překvapení, co se stane. No uvidíme.

,,Fajn, jsme tady. Do jakého obchodu chceš jít?" otážu se a kouknu na něho.

,,Chtěl jsi to Bubble tea, pako."

,,Hej! Nejsem pako." ohradím se, ale usměji se.

Je pravda, že někdy jsem dost zpomalený, ale nemůžu za to. Prostě se tak stane a snadno se to nezmění.

Nom.. tak zpět do reality.

Vejdeme dovnitř a já se rozhlédnu, kde co všude je.

,,Nevypadá to tu špatně. Jdeme?" dám hlavu na bok na něho. 

,,Nevypadá a jo. Jdeme. Jestli mi paměť ještě slouží, tak Bubble tea obchůdek je v prvním patře. Teď jsme v přízemí, takže musíme přes eskalátory." odpoví mi.

,,Okey." rozejdeme se po obchodě k eskalátoru, aby nás to vyvezlo nahoru. 

,,Až po tobě." udělám směšnou poklonu, ale mám co dělat, abych se nezačal smát. 

Jako jo, jsem stydlín, ale dokážu se uvolnit s lidmi, tímhle případě s Davem. Dokážu se chovat, jako kdybychom byly doma, kdyby se náhodou někdo ptal.

,,Komediante." řekne jen a vejde na eskalátor a já hned za ním.

,,Když myslíš.." usmívám se a snažím se ignorovat pohledy holek, jak mě nějaké míjejí či jinak. Proč mi to děláš, Dave. Proč. Prostě proč.

Snad to dnes uběhne rychle, snad. Ale můžu si nechat jen zdát, že ano.

Protože vždy, když doufám, že to bude rychlé, tak mám úplný opak. 

Bude se to nejvíc protahovat a nebudu vědět co dělat, takže to bude ještě zajímavé. 

No, dobře. Už jsem zas ztracen v myšlenkách, pojďme ven z myšlenek. 

Vystoupíme z eskalátorů a poodejdeme, abychom nezavazeli. 

,,Takže.. kam teď?" dám hlavu na bok, jak nějaký pes, který nechápe co majitel chce po mně.