Crush

,,Prosím?!"

Miluji tuhle animaci 🥺🥺🥺🥺

Je krásná, ale dokáže mě rozbrečeeeet. Hlavně teď, jak to píšu. 

Nic mi není, jen soft nálada 😅😅

---------------------------------------------

,,Jmenuje se Eret."

Zastaví se mi čas. Přesněji nevnímám a hlavě se mi ozývá jeho odpověď. Přesněji TO jméno.

Eret, Eret, Eret, Eret, Eret!!!!!!!!

,,Prosím?!!!" vyjeknu a začnu rudnout studem. 

,,Myslíš jako toho Ereta, který streamuje? TheEret?!" ptám se nevěřícně.

,,Ano, přesně on." usmívá se pobaveně.

,,Panebože, to musel být trapas." zakňourám a rudý studem zabořím obličej do polštáře.

,,Líbí se ti?" otáže se nečekaně. Popravdě, kdybych teď pil, tak se nejspíš zakuckám a rozkašlu.

Prudce se posadím a rudý na něho hledím.

,,P-p-prosím?" vykoktám a snažím se chovat normálně, ale nedokážu to. Protože jsem až moc rozhozený a tohle mě dorovnalo. 

Pobaveně až se ušklíbne. ,,Nejsi moc nápadný, když se o něm mluví. Tak buď upřímný, bráško. Líbí se ti?"

,,J-j-j-j-já.. uhm.. no já-" začnu koktat a hrát si s prsty. 

Váhám. Upřímně váhám. 

Po pár minutách jsem se rozhodl mu to říct, ale ten moment mu někdo začal volat. Abych to upřesnil, tak začal mu zvonit mobil. 

Hned vzal mobil a přečetl si kdo mu volá. 

Zvedne to. 

,,Ahoj, Erete. Potřebuješ něco?" optá se.

Hsiufhiauehfuahdahioierisjfuagíqoeěpkjugerášár!!!!!!!! Spadnu zpět dolů na gauč a dám si na obličej polštář. Panebože! 

Ten moment mi vrazí Eretova vůně. Neubráním se a začnu fetovat docela. Panebože. 

Tak nádherně voní. Aaaaaaaaaaaaaa!!!!

Musím se vzpamatovat. Takhle nesmím reagovat! K sakru.

Ano, už ví o tobě, ale zapomene na tebe! Vždyť jsou i hezčí lidé než já. Proč by se zajímal o mě? Vždyť se může právě zamilovat do dívky. Ano, já vím že je na obě pohlaví. Ale má své preference. A je tu malá možnost, abych splnil jeho preference.

Proč? 

Bisexuál je sice. Ale jak můžeme vědět, jestli dává přednost chlapcům nebo dívek? Jako jo, klidně to kdysi mohl zkusit s kýmkoliv, aby zjistil, že je Bi. Ale chápeme, co tím chci říct, ne? 

Odhodím polštář z obličeje a posadím se. 

Podívám se na něho. Jestli je vše Ok. Ale vidím, že ještě s ním volá. 

Vstanu a jdu do pokoje, kde se zahrabu do peřin a zpracovávám, co se stalo.

Opravdu se to stalo?

Opravdu mě nesl až sem do pokoje?

Panebože, prosím řekněte mi, že neviděl žádnou kresbu jeho. Aaaaaaaaaa!

Musím se vzpamatovat, nesmím si dělat naděje. 

Posadím se a zhluboka dýchám, abych se uklidnil. Už je mi i docela lépe, od té doby, co jsem se pobral. Ne, je to jen sen. Byl to jen sen. Nic se takového nestalo. Vše je v pořádku. Budu zas jen tiše fandit mu a dělat si iluze ve svých představách.