Crush

Vzhůru do práce

Všimla jsem si jedné nerovnosti, která se stala mezi posledními dvěma kapitolami. Chci se omluvit za tuhle chybu, co se stala. 
Chci dodat, že opravím tu chybu, protože nechci aby byly nerovnosti. 
Dále.. před touhle kapitolou jste si všimli, že Dave streamoval. I když bylo zmíněno, že už skončil. A tak jsem se rozhodla, že využiju téhle chyby. Ale to zjistíte v dalších kapitolech, jenomže i opravím, jak tahle kapitola vyjde/vyšla. 
Děkuji, že sis tohle přečetl/a.

Můžete začít číst kapitolu.

-------------------------------------------------

Zbytek dne jsem strávil z Davem. On jediný mě dokázal uklidnit, tak abych se nestresoval a nepřemýšlel nad tím. 

Přece jen, stres není dobrý na zdraví a celkově na nás. 

No to je jedno. Už zas začínám rozebírat, co nemám. 

V neděli jsem byl s ním nonstop, až mu to lezlo na mozek a já furt měl chuť ho objímat, protože strach, že něco pokazím, či jinak.

Ale chápeme, ne?

Nakonec jsme si zahráli několik her a dívali na pohádku/film. (dám vám na výběr 😂😂)

Pondělí to začalo. Nemohl jsem ani dospat, jak jsem byl nervózní. 

Vzhůru jsem už od čtyř ráno. No vzhůru. Už jsem byl vzhůru dávno, ale stále jsem ležel. Ve čtyři ráno jsem vstal a šel vše připravit si. 

Takže hygiena, obléct se, snídaně, vzít si vše ostatní věci, které jsem si nabral do batohu. Mobil se sluchátky a pro jistotu nabíječka. 

Napsal jsem krátký vzkaz pro Davea, že jsem už jel a ať si nedělá starosti. Radši tam budu dříve. 

Na kolik tam mám vlastně být? Cesta zabere mám pocit, dvě hodiny? Odhadem. 

Já nevím!

Rychle vyhledám mobil a najdu si to, kde jsou všechny informace. Dobrý. Mám tam být v 8. Ale chci vyrazit dříve, ať vše stíhám. 

Takže už radši vyrazím, mám pocit, že stejnak mi říkala, abych přijel dříve. Jelikož mi to tam musí ukázat a říct vše ostatní. Podepsat pracovní listy, že přijímám práci a jsem seznámen s pravidly. Ještě co vše budu dělat a tak..

To bude ještě zajímavé. No nebudu se zdržovat. Vezmu klíče od auta, baráku a jdu.

Nasednu do auta. Odložím si věci. Nastartuji auto a hned dám navigaci a vyhledám si to. 

Cesta vážně zabere dvě hodiny, když budu počítat po případné zácpy nebo jiné problémy na silnici.

Tak možná i tři hodiny odhadem. No uvidím, jak to bude. Ale mám pocit, že tak brzo ráno nebudou silné zácpy.

Vydechnu, zapnu rádio do pozadí a rozjedu se směr do práce. 

Nebudu popisovat cestu tam, byla to více než nuda. 

Ale aspoň jsem mohl vidět východ slunce. Sice z boku, ale i tak. Byla to opravdu krásná podívaná. 

Když jsem tam dojel, zaparkoval, vezmu si věci a zhluboka se nadechnu. Tak jo. Jde se na to!

Musím to zvládnout. Musím!

Je to skvělý začátek za můj život, kdy mám práci. Sice nemám zkušenosti z brigád, takže malá nevýhoda.

Jenomže- vše je poprvé, takže jsem zvědav. 

Vylezu z auta, zamknu a rozejdu se k penziónu/hotelu.

Je tu docela ticho na tuhle dobu. No.. jsou lidi, kteří si rádi přispí. 

Dojdu tam a sotva začnu zvedat ruku, někdo otevřel dveře. 

Přede mnou se objevila paní, s kterou jsem se bavil o práci a rovnou, která mi nabídla práci. Hned mě pozvala dovnitř a začala se se mnou bavit.

Já ji vřele odpovídal a usmíval. Je opravdu hodná. Začne mi vše následně vysvětlovat, kde co je a co vše budu dělat. 

Tiše jsem poslouchal a dával pozor. Přece jen, tohle je dost podstatná věc a nesmím udělat teď chybu. Protože taková šance se nestává každý den, aby vám někdo dobrovolně dal práci bez žádného konkurzu. 

,,Omlouvám se, že vás přerušuji, ale na jakou dobu bych tu měl pracovat a kdy budu končit?" optám se.

,,Oh.. v pořádku, chlapče. Pracoval bys tu tak dlouho jak se ti to hodí, takže na dobu neurčito. A pracovní doba by ti končila kolem 18:00 večer. Jestli nebude vadit. Kuchaře a číšníka máme. Takže bys měl na sebe úklid, postarat se trochu o zahradu a pomáhat, když požádáš někoho. Jestli to nevadí." povídá.

Od minula se to změnilo a tak jsem jen kývl

,,Rozumím, děkuji." usměji se

,,To já děkuji, chlapče. Následuj mě, potřebuji se ještě domluvit s tebou plat a smlouvu." pobídne mě.

,,Jistě madam." usmívám se a následují ji nejspíš k její kanceláři. 

Prohlížím si to a čtu si názvy, kde co jde. Je to tu opravdu útulné a krásné. 

U ní v  kanceláři jsem si přečetl smlouvu a konečně představil ji. Přišlo mi to už blbé, aby neznala moje jméno a stále na mě volala chlapče, či jinak.

Podepíšu ji a mohl jsem začít pracovat.

(moc se omlouvám, že tahle kapitola je vážně odfláknuta, ale nemám vůbec nápady a jak to rozepsat. 
Snad máte pěkný den. Příští kapitolu rozepíšu lépe, nebo se o to aspoň pokusím.)