Crush

Promyšlení

,,Prosím?" překvapeně se zadívám ji do očí.

Jen se jemně zasměje ,,Jen jestli budete mít zájem, mladý muži" usmívá se

Má uklidňující hlas, připomíná mi moji babičku.

,,Omlouvám se, za moje chování, ale slyšel jsem dobře, že jste mi teď nabídla práci u penzionu/ hotelu?" O.O ---> ano nějak takhle jsem vypadal, vykulené oči a pusa jak tečka. Problém?

Ne? Super..

Žena se zasměje ,,Ano, mladý muži" usmívá se

Zrudnu jemně, když si uvědomím jak jsem se teď dětinsky zachoval. ,,No.. promyslím si to. Můžu vědět více?" optám se slušně.

,,Ale jistě, chlapče." začne mluvit, o co jde a pomáhám ji, s nákupem. Potom jsem sebral bratrovi chipsy. Zeptal jsem se na několik věcí, co by z toho dostal a tak. 

Nejsem moc dobrý mluvit s lidmi, ale ona mi je sympatická a je milá. Cítím se s ní vážně skvěle, jako s babičkou, jak jíž jsem zmiňoval.

Nad čím zas přemýšlím. Vzpamatuj se, Michaeli.

Dobře, tak zkráceně. Pověděla mi, od kolika ti do kdy, kolik bych vydělával, kde to je a tak.. a mě se to zalíbilo, protože sice je to daleko, ale plat je dobrý. A to je důležité, když žijete v Americe.

,,Popřemýšlím o tom, madam. Mockrát děkuji za nabídku." jemně se usměji. 

Já a paní jsme došli k pokladně, kde jsem ji pomohl a já zaplatil své. 

,,Tady máš chlapče na mě telefonní číslo, zavolej mi, až se rozhodneš" jemně se usmívá.

Usměji se zpět. ,,Dám vám vědět, madam. Děkuji za vaši nabídku. Mějte krásný zbytek dne" jemně se usmívám.

Jak jsem zmiňoval, je hodně sympatická a hodná. Kéž by tak někdo byl i dnešní době takový v mém věku. Jako jo, jsou tu takový lidi, ale dnešní době hodně vzácné. 

A lidi, kteří o těch lidí ví, tak je využívají. A to mě štve, nepoděkují, využívají jejich dobroty a hodné duši. Nezájem, že mají i své povinnosti a tak.

Takové lidi mám chuť zakopat hluboko pod zem. 

,,I ty, chlapče. I ty" rozloučí se a rozejde se do svého auta. Já zas jiným směrem, k mému a Davevovo auto.

(Taky tak milujete to skloňování anglických jmen? Já to úplně miluji. Prosím help.)

Naskládám nákup do kufru a jdu na místo řidiče. Abych nasedl, nastartoval a vyjel domů. Doma si zjistím o tom místě více, jak je to daleko a tak. 

Myslím, že bratr bude šťastný, že mě zatáhne do nějakého baru a budeme slavit. A já bych už neměl to srdce ho odmítnout, opravdu.

Odemknu auto, nasednu, zkontroluji ještě, jestli je vše v pořádku, a nemám někde nějaký problém. Aby se něco nestalo, snad nepojede nějaký magor a nebude nehoda. 

Protože chci cestu bez potíží. 

No tak.. když jsem si vše zkontroloval, abych se tedy ujistil, jestli není něco špatně, tak následně nastartuji auto a vyjedu.

Jedu opatrně, ale i normálně cestou domů. Zařadit, přidat plyn, pustit spojku, sem tam zabrzdit, kvůli někomu, dodržovat pravidla, tak abych nikomu nic neudělal. 

Přesně vše načasovat a tak. No a jelikož jsem měl dobrou náladu, tak jsem si broukal s hudbou, co mi šla z rádia.

Hrají mi dost veselé písničky, potom nějaké informace, kde je nehoda či zácpa nebo jinak, ale převážně tam byly písničky, které jsem rád poslouchal.