Crush

Shrnutí týdne

Vše je z pohledu Mikea

Pondělí

Dnešek mi přišel hrozně zdlouhavý a sotva jsem udržel pozornost nad tím, co mám dělat. Stále přemýšlím, co jsem udělal a že jsem jednal až moc přehnaně. 

Tohle si už nemůžu dovolit.

Jsme jen přátelé a tak to i zůstane, nic to nezmění. Vždyť i když ví moje city, tak i tak se může zamilovat do někoho jiného a já budu moc jen z dálky žárlit na tu osobu co je v jeho objetí, a další gesta které bych chtěl s ním zažít.

Vždyť jsme jen přátelé, co bych chtěl ještě? Vztah? Jo, to by se mi líbilo, ale- však víte.

,,Michaeli, prosím vnímej. Ať se nespálíš." vynadá mi jemně Ana.

,,Oh.. omlouvám se, jsem tak trochu ztracen v myšlenkách." nervózně se zasměji a začnu radši trochu více vnímat, abych se nespálil či jinak. 

Úterý

Dnes jsem měl na starost převlékání prostěradel na peřiny, což se mění každý úterý. Což jsem si všiml.

(Jestli tam bude nějaká nesrovnalost, tak se omlouvám)

Sice jsem tu necelý měsíc? Já už nevím, jsem až tak mimo, že to nevnímám.

No.. asi bych si to měl zrekapitulovat. 

Když jsem nastoupil, tak tu byl Eret. Celý týden. Pátek ráno odjel a kolem večera jsem přijel dom. Tam čekalo na mě překvapení, že si Dave přivedl část Dsmp k nám.

A tam byl i Eret. Moje první reakce víme jaká byla, a stejně tak víme jaký byl víkend.

Nakonec víme jak to skončilo. Od té doby se mu vyhýbám.

Středa

Čas jak jsem zmiňoval, se mi táhne. Zatím se mi daří mu vyhýbat se doma. Najíst se chodím až skoro všichni spí a v pokoji či na zahradě se pohybuji málokdy, jen abych se mu vyhl. 

Ale to jsem netušil, že jednou při téhle mé pochůzce po městě stane zajímavého. Tedy z mého pohledu.

Nevím jak z vašeho, ale heh..

,,Omlouvám se, nedával jsem pozor." omluvím se mladšímu chlapci, do kterého jsem drkl.

,,Oh, v pořádku. Měl jsem více vnímat okolí." poví jemným a sladkým hlasem. Je ještě ve vývinu. Výška kolem 170+-, hnědé krátké vlasy s opálenou pletí. 

,,Mohl bych se vám nějak omluvit za tuhle nehodu?" optá se mě. 

,,Ne, to nemusíte. Nic se neděje, ale děkuji. A jestli mohu poprosit. Týkejte mi, jsem Michael." představím se. Přijde mi to divné, když ani ne o pár let mladší člověk tyká, když nebudu počítat, úplně ty malé děti či jinak. 

Je to prostě.. divné.

Usměje se. 

,,Dobře, těší mě. Jsem Paul." představí se mi.

Usměji se slabě zpět.

,,Těší mě." 

Chvíli jsme se bavili, než jsem se mu omluvil, že už musím jít. Dave už mi volá, kde jsem.. jelikož je asi takových 11 hodin večer? Nejspíš..

Lidi, já opravdu nevím. Na čas jsem se nedíval.

Rozloučíme se, ale předtím se mě zeptá na insta.