Crush

Bar

Rozešel jsem do pokoje, abych vytáhl své oblečení na kreslení, proč bych špinil jiné oblečení, když už mám zašpiněné? Nejsem ten typ, který každou chvíli musí se převlékat.

Jestli jdu do města? Tak jasný, že půjdu se převléknout. Stejně tak to platí, když je tu návštěva. 

Například příbuzní nebo pár Davevových přátel, které znám taky, protože. He, stejná základka jen jiná střední škola? 

Když je neznám, tak jen tiše pozdravím vezmu si to co jsem chtěl a jdu zpět do svého pokoje zahrabat, při tom se dívat na záznamy, které jsem nestihl. Jakože streamy, které jsem nestihl.

Abych byl přesnější. Dobře, zpátky co jsem chtěl dnes udělat, než přijde Dave a začne vybírat mi hadry. 

Ano, má více hadrů, protože chodí ven, i přes to, že hraje minecraft a streamuje už několik let, ale daří se mu to tajit před ostatními, aby ho neodhalili, že on je Technoblade.

No co už, život je život.

Vezmu si oblečení, které jsem odložil včera na židli. 

Začnu se převlékat a vezmu to ven. Musím protože rozdělený obraz potřebuje být hotový. 

A já na chvíli vypnu, než se bratr přikrade a začne mě táhnout do jeho pokoje, aby mě začal oblékat a dal nějak do kupy. 

Neumím se oblékat upřímně. Fakt, že ne.

To mi připomíná, když mamka chtěla, abych si vybral oblečení na focení. Když jsem si vybral, tak to vypadalo strašně, že mě musel zavést zpět do pokoje a pomoc mi vybrat normální oblečení.

Přesněji měl jsem na sobě kalhoty modré, zeleno-fialovou košili, a černou mikinu. Popravdě, někomu se to může líbit, ale na fotku to fakt nešlo. 

Protože fotka je tu navždy. Že ano, pokud se tedy nespálí. No..

Pojďme na ten obraz, co mám rozkreslený. 

Vše si postupně položím na své místo na zahradě, takže prvně stojan. Následně obraz, který mám rozkreslený, a následně jsem šel pro barvy, vodu a tak. Snad barvy ještě úplně neztvrdly. 

No uvidím.

Moment.. kde mám židličku, aaaaaaaaaa.

Zapomněl jsem na židličku, na které bych mohl sedět. To se může stát jen mně. Fakt že jo..

Mohl bych jsem si rovnou vzít sluchátka a mobil a pustit si písničky. 

Ano, to taky udělám, ale prvně si najdu mou židličku, na které sedím opravdu rád. 

Je opravdu pohodlná, i když je to normální dřevěná židle s podsedákem, ale mě je pohodlná. Jako jo, každému může sedět na něčem jiném lépe, ale to je vedlejší. 

Rozejdu se do pokoje, kde začnu hledat svou židličku a podsedákem. 

Kam to Dave dáááááááál!!!!!!!

Povzdechnu si a jdu za ním, se ho zeptat kde je.

Ta židlička nejde přehlédnout, ale prostě když jste slepý jak poleno, jak já tak není se čemu divit. Ale nemyslím to doslova, že jsem slepý. Nemám brýle jako Dave, ale on to má jen když čte knihy nebo časopisy či něco jiného.

Ale to jsem úplně odběhl od tématu, kde je moje židlička s růžovým podsedákem s květinami.

Já vlastně ani nepověděl, jak vypadal, že?