Dvojí tvář

Kapitola 1.

Běžel jsem, co mi síly stačily. Věděl jsem, že když zastavím, tak mě dostane. Nemůžu! Musím pokračovat. Kapky deště padající do mého obličeje mi přišly jako jehly, které se mi snažily ublížit. Probíhal jsem uličkami města Tchaj-pej a hledal jediného živáčka, který by mi mohl pomoci. Bez úspěchu. Síly mne začaly opouštět a já se schoulil za jednu popelnici. Déšť nepolevoval, naopak. Se sílícím deštěm se začaly ozývat hromy a ukazovat blesky. "Zhengu" ozval se chraplavý a hrubý hlas, který se přibližoval každou sekundu. Rozklepal jsem se strachy, tohle je můj konec. "Já vím.. že jsi... támhle.." země se začala pomalu otřásat a těžké kroky zesilovaly. "Před pikolou... za pikolou..." hlas se odmlčel a mně se zastavilo srdce. "UŽ JDU" zakřičel mi neznámý muž do ucha a vrazil mi ostří do srdce. Celý zpocený jsem se probudil. "Další noční můra." vydechl jsem a promnul si oči. Za okny panoval tajfun, který byl pojmenován Usagi, náramná metafora. Vzal jsem mobil do ruky a podíval se na hodiny - 4:23, lepší start nového dne jsem si přát opravdu nemohl.

Všiml jsem si, že mi vyskakovalo upozornění o nové příchozí zprávě.
Duan Shuchun [0:30] : "Heeeeej, Zhengu! Spíš?"
Duan [0:32] : "Noták chlape! Mám žhavé novinky. Člověk by nečekal, že v posledním ročníku k nám přijde nový student, ale přišel! Sleduj."

Níže mi přiložila fotku nového studenta. Co jsem jako s tím měl dělat? Vzdychl jsem a vypnul mobil. Neměl jsem náladu řešit jejího nového crushe, nicméně stejně se jí nevyhnu - dneska je totiž první den školy a zároveň poslední ročník na škole. Profesoři nám kladou na srdce, že bychom se už měli rozhodnout, kam půjdeme a tak, nicméně já stále nemám sebemenšího tucha, kam jít. 

O pár hodin později jsem se konečně vydal na cestu do školy. V uších mi hrála písnička 'Savages' od Marina a dokonale ladila k okolí, kterém jsem procházel. Koleje se nenacházely v bůh ví jak hrozné čtvrti, nicméně škola mohla vybrat lepší místo. "One man can build a bomb, another run a race. To save somebody's life and have it blow up in his face.." zahlédl jsem, jak se dva bezdomovci hádají o něco, kdo ví co. Raději jsem přidal do kroku a dál je nesledoval. Už ani nevím, kolikrát jsem touhle cestou šel... nesčetněkrát. Věděl jsem, kde je jaký hrbolek, kde jaká díra a přec jen příští rok budu bůh ví kde. Z myšlenek mě vytrhlo něčí drknutí do mé maličkosti. Zmateně jsem se podíval a spatřil o něco vyššího kluka, který mě jen probodl pohledem a šel dál. Kretén.. pomyslel jsem si a dál se tím nezaobíral. 

Po několika minutách cesty jsem konečně došel k bráně mojí školy. Studenti se tu scházeli a nadšeně rozebírali, co prováděli o prázdninách. "Zhenguuuuuu!" slyšel jsem pištící hlas a hned mi bylo jasné, co mě čeká. Najednou mi někdo přistál na zádech a drtil mě v objetí. "Taaak jsi mi chyběl! Už jsem se nemohla dočkat." Protočil jsem očima a pousmál se. "Máš štěstí, že jsem tak vysoký, jinak by jsme už dávno leželi na zemi." Setřásl jsem jí ze zad a poté se otočil a věnoval jí dlouhé objetí. "Mám štěstí, že mám tak vysokého a sexy kamaráda" zasmála se a rozešli jsme se do školy. "Co léto, jak jsi si ho užila?" Ta se náhle začervenala a zakroutila hlavou. "Dobrý, nemusíš mi nic říkat. Opět si potkala hezkého kluka a hned jsi se do něho zamilovala." do mé intonace jsem vložil ironii, aby poznala, že jen žertuju. "Ticho." zasmála se a drkla do mě. Vešli jsme do šaten a začali se přezouvat, když v tom zakřičela náhodná studentka. "Panebože!! To je on!" ukázala na nového kluka a najednou se snad všechny holky z celé školy objevily v jeho blízkosti. Doufám, že nenastoupí k nám do třídy. Zakroutil jsem hlavou a podíval se na Duan, ale ta se už mačkala mezi davem, aby si probojovala cestu k onomu populárnímu klukovi. 

Rozhodl jsem se, že na ní čekat nebudu a vyšel si to rovnou k nástěnné tabuli, kde vysely rozpisy ročníků. Náš ročník schytal tu nejlepší část školy, zrovna tato polovina byla přes léto nově rekonstruovaná. Zřejmě, abychom si užili poslední rok na škole. Pozdravil jsem své spolužáky a zasedl si na své místo, předposlední lavice u okna. Hodiny Čínštiny s paní He Huijun jsou totiž velice výživné až z toho většina ročníku usíná. V kapse mi zabrněl telefon.

Duan [8:49] : "Kde jsíííííí"

Očividně byla tak zabraná do jejího nového úlovku, že si nevšimla odcházejícího kamaráda. Napsal jsem stručně, že jsem ve třídě a že za minutu začíná hodina. Během chvíle se přiřítila a zasedla místo v řadě vedle mě. "Psst, Zhengu... On je tak sexy.." ukázala fotku na mobilu. Musel jsem se zasmát, fotka byla příšerně rozmazaná a ještě tam byly vidět jen holky. "Co tam mám vidět?" Duan se jen zamračila a ukázala na malý kousek obrysu kluka. "Tady!" urazila se a odtáhla se zpět. 

V tu ránu se ozvalo zvonění na hodinu a ve dveřích se objevila profesorka čínské medicíny a zároveň naše třídní. "Dobré ráno studenti." pozdravila a postavila se za katedru uprostřed třídy. "Doufám, že jste si všichni užili prázdniny a přežili jste ve zdraví. Wanhui, mohla by jste mi prosím jako předsedkyně třídy zjistit, zda jsou všichni?" Moje spolužačka se postavila a začala nás počítat. Na tohle byla vždy dobrá, dokonale si pamatovala jména a tváře. "Ano paní." Profesorka se náhle chytla za tvář. "To jsem ale zapomnětlivá. Nejsme všichni!" otočila se ke dveřím a pokynula někomu, aby vešel dál. Všechny holky z celé třídy zatajily dech a mně se chtělo zvracet. "Chtěla bych vám představit vašeho nového studenta, studenti." zazubila se a prohodila vlasy. "Hou Yi, chtěl by jsi se představit?" Ten se jen podíval po třídě a jeho pohled skončil na mně. Moment, já ho už viděl. Pomyslel jsem si. Ten jeho chladný pohled se nedá vymazat. To je ten týpek, který do mě dnes ráno naboural. "Jmenuji se Hou Yi Liu, s rodiči jsme se přestěhovali z Hong Kongu. Moc rád vás všechny poznám." náhle se usmál, holky div že neomdlely a následně zaujmul místo za mnou. A to jsem si myslel, že si poslední rok užiju.