Biatlonová Láska

Prolog

Před patnácti lety

Sedím a vejrám na bráchovu malorážku. Přece bych si to mohla vyzkoušet. Vždyť jsem byla na tolika jeho a Simonových trénincích a závodech. A nikdo tu není. Teda myslím. Lehnu si a zámířím na terč. A tefím. No další už ne a u posledního si za mnou někdo odkašle.

,,Mar netušil jsem, že tě zajímá biatlon."

,,Ale mě nezajímá. Jen jsem prostě no to tak zkoušela."

,,Jo chápu, ale na tuhle zbraň jsi moc malá."

,,Jo jo."

,,Měla by ses naučit běžkovat."

,,Martine s tím nezačínej. Prosím."

,,A bavilo tě střílet?"

,,Bylo to fajn."

,,Tak proč nechceš běžkovat a třeba zkususit biatlon?"

,,Jsem na sport anti-talent kdyby sis náhodou nevšim brácho."

,,Ale nikdo není na nic anti-talent."

,,Fajn, ale jestli se zabiju, tak uvidíš."

,,Ale když budeš mrtvá, tak mi nic nebudeš moct udělat."

,,Ha ha fakt vtipný Martine."

,,Tak pojď najdu ti nějaké běžky. Můžeme začít hned."

,,Neeeeeee!!!"

Martin skočí pro běžky, ani nevím, jak mohl tak rychle sehnat přímo pro mě a začal mě učit.

Pořád jsem padala, takže mi pak sehnal vzduchovku a zavedl mě na střelnici pro vzduchovky. Sestřelila jsem dva terče a pak jsem skákala asi dva metry vysoko.

,,Sýr biatlonistko! Tohle ti ukážu, až vyhraješ olympiádu."

,,To se nestane. Já totiž nebudu jezdit závodně. Já chci být spisovatelkou."

Stejně se usměji do objektivu jeho nového fotoaparátu, který dostal k Vánocům.