"Trochu se to zvrtlo" countryhumans | DOKONČENO

23. Co teď..?

Po mém právem boku na lavičce seděl.. Rusko. Mě zamrazilo v zádech a moje tělo zapomnělo jak se hýbat. On se naštěstí díval do telefonu takže jsem se rychle otočil a zakryl si kapucou obličej.
"To je on. To je on. To je on! Co mám dělat?!"
Zpanikařil jsem a začal jsem se rozhlížet kolem sebe a rozběhl se pryč. Moje tělo se hýbalo samo takže jsem nevěděl kam to běžím. Až po chvilce jsem si uvědomil kde jsem. Zase ta ulička. Hrozně se mi tam nechtělo ale nohy mě neposlouchaly. Až asi v polovině jsem se zastavil a otočil jsem se. Nikde nic. Ale až po chvilce se začaly ozívat kroky. Podle siluety jsem si uvědomil že mě Rusko MUSEL poznat. Rychle jsem zalezl za nějaké harampádí a snažil se dýchat potichu.

Kroky se furt blížily a zastavily se asi 2 metry ode mě.

🇷🇺: "Ame~? ...byl jsi to ty že? Já vim že tu jseš..."

Já jsem tam jenom seděl se zakrytou pusou a vyděšeným výrazem modlící se aby to tu nezačal prohledávat. Ještě asi minutu tam stál ale pak odešel. Já tam ještě seděl i když už odešel a přemýšlel proč se ho vlastně tolik bojim. Nic mi nedává smysl. A taky jsem sám sobě nemohl uvěřit když jsem si řekl "Alespoň tu není s Německem". Chtěl jsem si za to zase dát pohlavek ale nakonec jsem to vzdal. Zvedl jsem se a rozhlídl jestli tu někdo není. Měl jsem hroznou chuť se jít podívat jestli Rusko ještě není na náměstí ale bál jsem se. Po cestě domů jsem si říkal co je špatně s mojí logikou. Měl bych se rozhodnout jestli ho teda mám rád nebo ho absolutně nenávidím.

Nakonec jsem zjistil že jsem byl venku jenom půl hodiny a přemýšlel jsem co budu celý den dělat. A jak to má můj mozek už očividně ve zvyku, tak jsem začal přemýšlet o věcech okolo Ruska atd. Třeba jak to bude ve škole. Chtěl bych aby bylo všechno v normálu. Abychom se mohli zase bavit jako kdyby se nic nestalo. Projížděl jsem si taky naše zprávy. Sice nic zajímavýho ale pro mě to mělo v ten moment velký význam. Pořádně jsem ani nechápal proč. Furt se ve mě zvětšoval pocit že ho chci vidět... chci se ho jenom jednou dotknout.
Plesk!
Moje ruka zase zasáhla.
A v tom mě něco napadlo.

Vyšel jsem ze svýho pokoje a zamířil za Kanadou. Zaklepal jsem na jeho dveře a on mě pustil dovnitř. Ani jsem nešel úplně dovnitř jenom jsem na něj vykukoval zpoza dveří.

🇨🇦: "Čau. Co potřebuješ?"

🇺🇸: "Ee... nevíš náhodou kde bydlí Ukrajina?"

🇨🇦: "Jo.. ale nejdřív mi řekni proč to chceš vědět," řekl a nahodil zvědavý výraz.

🇺🇸: "Chtěl bych se vidět s Ruskem," zalhal jsem a usmál jsem se.

🇨🇦: "Jasně chápu. Pojď sem ukážu ti to na mapě."

Kanada mi popsal celou cestu kudy se jde k Rusku domů a já si furt v hlavě pokládal otázky proč tohle dělám a co bych dělal u Ruska doma.

🇺🇸: "Dík moc brácha," řekl jsem a byl jsem na odchodu.

🇨🇦: "No problem," odpověděl mi a zase si šel dělat svoje věci.

Já jsem sešel schody a začal jsem si nazouvat boty. Vyšel jsem ven a zavřel jsem dveře. Ruce jsem měl v kapsách a zhluboka jsem se nadechnul. Už jsem udělal pár kroků když se v tom za mnou ozvala rána.

_to be continued_

Ahahahahahhahahahahaha!! >:)
Nejlepší je na tom to že jsem to dokázala vymyslet aby to končilo tak jak nikdo nikdy nechce a taky mám psací náladu takže budu mít možná jednu kapitolu napsanou navíc :DD

Mějte krásný den (｀・ω・')

〜キン ♡︎