23.03

82 6 3
                                    

Leknul jsem se a nebyl jsem schopen pohybu. Rusko se ale hned otočil. Vypadalo to že si mě vůbec nevšimnul jenom se náhodou podíval směrem kde jsem byl. Hodně jsem si oddychnul ale hned potom jsem měl oči zase na Rusku. Koukal jsem na něj dokud nebyl tam kam jsem neviděl. Dokázal bych na něj koukat hodiny.

Asi další čtvrt hodiny jsem tam jen tak dřepěl na zemi. Musel jsem si být jistý že už jsou pryč a taky jsem byl trochu nervózní. Ale rozhodně jsem to nechtěl vzdát. Když už mám situaci jako je tahle tak toho musím využít. Furt jsem byl šťastný že se konečně podívám k němu domů. To taky znamená že si zjistím ještě pár informací které na jsem na internetu nenašel.

Když jsem uznal že už můžu jít tak jsem pomalu vylezl a začal se blížit k domu. V polovině cesty jsem se ale zastavil. Jak se dostanu dovnitř. Jsem docela blbec že mě to nenapadlo dřív. Na chvilku jsem zpanikařil ale řekl jsem si že si prohlédnu dům zvenku a kouknu se jestli nemají nějaký druhy vchod.
Došel jsem k domu a začal ho různě obcházet. Taky jsem se kouknul na místa kam si většinou lidi dávají náhradní klíče. Fakt jsem se chtěl dovnitř dostat (i když to není normální).
Po chvilce jsem si všimnul že balkon který byl v druhé patře měl kliku na pozici ze které se dal otevřít. Zajásal jsem a hned se snažil přijít na to jak se dostat nahoru.

Po nějakých těch pár minutách se mi tam nějak podařilo vyšplhat a zkusil jsem ty dveře otevřít. Opravdu to šlo. Byl jsem na sebe pyšný a šťastný zároveň. Nechal jsem boty radši na balkoně a vešel dovnitř. Vyšel jsem z místnosti kde byl vchod na balkon a snažil jsem se najít pokoj Ruska. Netrvalo mi to moc dlouho. Poznal jsem to podle vůně. Vzpomněl jsem si jak jsem ho objal když se vrátil z té dovolené. Cítil jsem motýlky v břiše když jsem si na to vzpomněl. A teď to cítím znovu. Začal jsem se po pokoji procházet. Lehnul jsem si na jeho postel a užíval si že můžu být u něj v pokoji.

Přetočil jsem se na břicho a vdechoval jeho vůni z peřin. Teda dokud jsem se nezačal dusit protože mi odcházel vzduch. Zvednul jsem se a šel ke stolu. Měl tam hlavně věci do školy. A taky jsem si všimnul že z pod toho koukaly rohy papírů. Odhrnul jsem učebnice a vytáhnul papíry. Na nich byla položená fotka Ruska s Německem. To mě nepotěšilo. Upřímně jsem měl chuť ji roztrhat. "A vlastně proč ne," bliklo mi hlavou. Nakonec jsem si jí vzal. Akorát to chtělo drobnou úpravu. Takže jsem odtrhnul část s Německem a zůstal mi tam jen Rusko. Konečně nějaká fotka Ruska. Fotku jsem si ještě chvilku s úsměvem prohlížel a pak jsem jí složil a dal do kapsy. Otočil jsem se zpátky na papíry. Většina vypadala jenom na nějaké projekty do školy.
Uz to byl asi šestý který byl jenom pracovní list a chtěl jsem to vzdát když v tom jsem narazil na jeden který mi vyrazil dech.

_to be continued_

Sorry za trochu kratší kapitolu  ʅ_ʃ

Vydáno:
2021 11. 20.
5:23

"Trochu se to zvrtlo" countryhumans | DOKONČENOKde žijí příběhy. Začni objevovat