"Trochu se to zvrtlo" countryhumans | DOKONČENO

20. Další překvapení

Počkal jsem až bude koupelna volná a vysprchoval se. A pak šel už konečně spát.

_time skip_

Vzbudil jsem se a vůbec se mi nechtělo vstávat. Ale musel jsem. Převlékl jsem se do normálního oblečení, vzal si tašku a šel dolů. Rychle jsem šel ke dveřím a na všechny zavolal.

🇺🇸:,,Uvidíme se odpoledne! Ahoj!"

Zavřel jsem dveře a rychlým krokem jsem šel co nejdál od domu. Až když jsem nebyl nadohled tak jsem zpomalil. Neměl jsem hlad. Takže jsem si nevzal ani snídani ani svačinu. Máma sice dělá nejlepší jídla ale je toho na mě moc než aby mi něco chutnalo.

Došel jsem v takových myšlenkách až před školu a tam jsem se zastavil. Koukl jsem se do dveří a přemýšlel nad tím jestli dneska nevynechat výuku. Ale v tom do mě někdo ze zadu strčil takže jsem klopýtl a málem spadl. Dotyčný se mi ani neomluvil a čuměl dál do telefonu. A já myslel že ho nakopu. ''Mexiko mi už pěkně leze na nervy a furt se musí připomínat. Možná je škoda že ho Rusko nezabil. A jo. Rusko.'' Vzpomněl jsem si na tu fotku a měl jsem zase o stupeň horší náladu. A to ani nezačala škola.

Šel jsem pomalu dovnitř a došel k mojí skříňce. Už jsem se přezul a šel za roh když v tom náhodou přišel ke své skříňce i Rusko. Já se schoval za roh a snažil jsem se být co nejmíň vidět. On se taky přezul ale nikam nešel. Na někoho čekal. A já věděl na koho. A tak jsem čekal s ním. Moc dlouho to ale netrvalo. Přišel tam. Přišel tam ten stát se kterým se Rusko fotil. Ale já pořád nevěděl kdo to je. Očividně měl skříňku úplně někde jinde protože už měl všechno co se do školy má nosit.

Rusko se přestal opírat o skříňku a šel k němu. Byli moc daleko takže jsem neslyšel co si říkají. Ale po chvilce se Rusko znovu rozhlédl a pak dal tomu státu malou pusu na čelo. Ve mě to heklo a měl jsem namále abych něco neudělal. A pak šli směrem ke mě. Já se snažil rychle vzpamatovat a šel jsem co nejdál od nich. Pořád jsem se nevzpamatoval co se stalo. Když si představím že jsem mohl být na místo toho státu já...

Došel jsem do třídy a šel rovnou k Jap protože ona zná skoro všechny na škole.

🇺🇸:,,Jap nevíš kdo je tohle?" přišel jsem k ní a ukázal jí fotku z Instagramu.

🇯🇵:,,Ahoj," řekla a probodla mě pohledem ,,Proč jsi šel zrovna za mnou?"

🇺🇸:,,Protože vím že znáš skoro každýho."

🇯🇵:,,Dobře jsi udělal. Ukaž," řekla a vzala si můj mobil.

🇯🇵:,,No to je Německo z druhé třídy," řekla po chvilce a vrátila mi telefon.

🇺🇸:,,Dík," řekl jsem a šel zpátky do své lavice.

Takže Rusko si teďka jen tak chodí s Německem a mě se tady mezitím láme srdce na kousky jakmile ho vidím. Dobré vědět.

Sedl jsem si a ignoroval že už teď mám hlad. A jen s nervozitou čekal než přijde. Po chvilce jsem ho viděl ve dveřích jak se loučí s Německem a měl jsem pocit jako kdyby se moje tělo chtělo roztrhat. Ale jen jsem klidně seděl a koukal se na ně jak si ještě povídají.

Tak hrozně rád bych se Ruska zeptal jestli nechce někam zajít ale měl jsem za to chuť si dát pohlavek. Měl jsem se ptát dřív. Teď má přítele a já s tím nic neudělám.

_to be continued_

Kámo....ta moje logika vydávání kapitol. Chvíli jsem aktivní, pak měsíc nejsem, pak vydám dvě kapitoly za dva dny, pak zase týden vůbec nevlezu na Wattpad. Ale konečně jsem to dopsala. Jinak díky že jste vydržely až sem přece jenom 20 kapitol je hodně. (Upřímně se divim že ti někoho baví číst) xd