"Trochu se to zvrtlo" countryhumans | DOKONČENO

25. Don't worry...

Balkon jsem zase zavřel a nějak slezl dolů. Když jsem se vracel tak jsem byl malinko nervózní ale zároveň šťastný. Teď jenom aby se nedozvěděl o tom že jsem to byl já. Divil bych se kdyby to poznal.

  _time skip_

Dojedl jsem oběd a šel jsem nahoru.

🇺🇸: "Děkuju za oběd! Bylo to dobrý!" stihnul jsem ještě zavolat a zavřel jsem dveře. Vyndal jsem fotku s Ruskem z kapsy a zadíval se na ni. Celou dobu jsem se usmíval protože jsem měl dobrou náladu. Potom jsem si vzal nůžky a odstřihnul Německo. "Ten tam stejně není moc podstatný." K fotce jsem si zase přivoněl a zalil mě pocit radosti když jsem zjistil že to taky voní po Rusku. Fotku jsem si dal na stůl a druhou půlku jsem vyhodil. Lehnul jsem si na postel a fotku jsem si držel nad obličejem. Chtěl bych ho zase vidět. I když ho jenom uvidím, i když se budeme zase navzájem ignorovat stejně ho chci vidět.
Zapnul jsem telefon a našel Instagram. Nic zajímavýho tam nebylo. Rusko a pár dalších státu mělo něco na story. Rusko tam měl fotky z místa kde je se svýma sourozencema. Na tý fotce se usmíval. "Doufám že už jsem ti řekl že ti úsměv sluší." Až potom jsem si uvědomil že on to řekl mě.
Z přemýšlení mě vytrhla vzpomínka na to že jsem si nejspíš nedodělal nějaké úkoly.

_time skip_

Když už jsem si byl jistý že mám udělaný všechno co jsem měl tak jsem si uvědomil že už je po 10té večer. Vzpomněl jsem si že mi Kanada říkal že mám kruhy pod očima takže jsem se rozhodl že už dneska půjdu spát.
Samozřejmně se to očividně neobešlo beze snu.

Probudil jsem se a byla ještě furt tma. Probudil mě nějaký divný zvuk. Kouknul jsem se směrem k oknu odkud ten zvuk přicházel a jen jsem viděl jak něco seskakuje dolů. Posadil jsem se a promnul si oči. Kouknul jsem se znova kolem sebe a na stole jsem si všimnul nějakého papírku. S námahou jsem se zvednul a šel se kouknout co to je. A hodně mě to překvapilo. Byl to ten stejný papírek co jsem nechával u Ruska ale bylo na něm něco připsáno:

_____________________________
| |
| 𝗡𝗲𝗯𝗼𝗷 𝘀𝗲, |
| |
| 𝗕𝘂𝗱𝘂 𝘁𝘂 𝗽𝗿𝗼 𝘁𝗲𝗯𝗲, |
| 𝘃𝘇̌𝗱𝘆𝗰𝗸𝘆~ |
|                                                   |
| 𝚅𝚜̌𝚊𝚔 𝚓𝚊́ 𝚝𝚊𝚔𝚢 |
______________________________

Já jsem jenom na ten papírek zíral a pak jsem si uvědomil že zjistil kdo to byl.

Hned na to jsem se už doopravdy vzbudil. Šel jsem zkontrolovat stůj jestli tam fakt nic není. Ale nikde nic. Ulevil jsem si. Oblékl jsem se a šel jsem za bráchou.

🇺🇸: "Dobrý ráno Kanado. Nevíš co budou Ukrajina s Ruskem dělat dneska?"

🇨🇦: "Ne. Proč se Ruska nezeptáš? Však na něj máš číslo ne?"

🇺🇸: "Je možný že se mi nějaké ty kontakty smazali jak jsme pořizovaly ten nový telefon," rychle jsem si vymyslel výmluvu.

Brácha jenom nenápadně prokroutil očima a začal psát něco do telefonu. Po chvilce měl odpověď.

🇨🇦: "Prý nechystají nic speciálního."

🇺🇸: "Dík moc!"

Zavřel jsem mu dveře do pokoje a šel na snídani. Tu jsem snědl docela rychle takže jsem zase mohl jít ven.

🇬🇧: "Doufám že si nemyslíš že si zase někam odejdeš," ozval se táta když už jsem stál ve dveřích s botama na nohách.

🇬🇧: "Není dobrý lízt někomu cizímu na pozemek.."

_to be continued_

Ani nemam co dodat. Tohle sice vychází nejspíš s nějakým časovým rozestupem od předchozí kapitoly ale já to actually píšu všechno za sebou. Takže už píšu třetí kapitolu po sobě. No nic snad se alespoň trochu líbí.
C ya

Edit: (o 1 den později)
Právě si projíždím to co jsem napsala a...
Připadám si jako kdybych to byla JÁ kdo by to dělal. Opravdu jsem měla pocit jako kdybych to psala sama za sebe (help :')). Nevim jak jsem udělala to že jsem tohle dokázala napsat ale přijde mi že jsem v ten moment nějak zešílela nebo co xd. Teda... takhle bych se asi chovala kdybych byla někým "posedlá" xd. Každopádně takový Ame už nejspíš nebude xdd.

~キン ♡︎