"Trochu se to zvrtlo" countryhumans | DOKONČENO

23.13

Klečel jsem tam a cítil jak mi obličej rudne. Bylo mi najednou hrozně nepříjemný že Rusko nic neříkal a jen tak na mě čuměl. Já jsem byl v šoku a ani jsem nechtěl vědět jak vypadám. Chtěl jsem aby jeden z nás něco řekl protože bylo pár sekund trapné ticho.

🇺🇸: ,,J-j-j-já n-nechtěl opravdu jsem nechtěl musíš mi věř-!"

Rusko mě ale v tu chvíli vzal za tričko a přitáhnul si mě do polibku. Bylo to hrozně rychlý a nečekaný ale i tak jsem se nebránil. On rty začal pohybovat a tak jsem se přidal. Nevěděl jsem co mám přesně dělat, přece jenom jsem v takovéto situaci nikdy nebyl, ale snažil jsem se. Přišlo mi že Rusko neměl slitování, protože po pár polibcích začal pomalu přecházet na můj krk.

Rus. pov.

Přestával jsem se ovládat a zase se objevila touha mít víc. Pomalu jsem se pokusil přejít na jeho krk. Už už jsem chtěl pokračovat, ale v tom jsem slyšel vzlyk. Okamžitě jsem přestal a zvednul jsem hlavu k Amemu obličeji. Naskytnul se mi pohled na jeho obličej a oči plné slz. Byl jsem více než překvapený. Ame si sednul na zem a zakryl si obličej rukama. Já byl beznadějný. V tu chvíli jsem nevěděl co jsem udělal špatně že se stalo tohle.

🇷🇺: ,,A-ame promiň. Co jsem udělal špatně?" zeptal jsem se a natáhnul jsem k němu ruku.

On však moji ruku odstrčil a neodpověděl. Až po takové dobré půlminutě, kdy mě celou dobu ničil ten jeho pláč, se ozvalo:

🇺🇸: ,,Je toho na mě moc, víš... Každou chvíli o tobě přemýšlím jinak a mám pocit že mi z toho praskne hlava... je toho moc."

Řekl to skoro neslyšitelně a schoulil se ještě víc do klubíčka. Já tam furt seděl a jen na něj koukal. Nevěděl jsem jak mu pomoct.

🇷🇺: ,,Myslíš... myslíš že můžu udělat něco pro to aby jsi se cítil líp?" vypadlo ze mě po další odmlce.

Ame zase mlčel. Nejspíš přemýšlel a chvilku na to se rozbrečel ještě víc.

🇷🇺: ,,Promiň! Řekl jsem něco špatně?"

🇺🇸: ,,Ne... jen... jen už jsem přišel na to, co by se s tím dalo dělat," řekl a utřel si slzy.

Já bych se nejradši hned zeptal co to je ale na to se Ame zvednul a šel ke dveřím.

🇷🇺: ,,Eh- Kam jdeš?" ozval jsem se najednou a rychle jsem se dostal na nohy.

🇺🇸: ,,Huh? Domů přece.." otočil se na mě těsně přede dveřmi.

🇷🇺: ,,...Nechceš mi říct na jaký řešení jsi přišel?" vypadlo ze mě ještě před tím než stačil popadnout kliku.

🇺🇸: ,,Heheh... je to jednoduchý... prostě se už neuvidíme. Od teď... už se neznáme," pomalu otočil hlavu a vyšel ze dveří.

Stihnul jsem si všimnout že se mu po tváři skoulela další slza. Dveře se za ním zabouchly a já jenom stál uprostřed mého pokoje a zíral na místo kde jsem ho spatřil naposledy. Teď jsem cítil směs emocí, které jsem předtím ještě nikdy necítil. Bylo to něco mezi smutkem a hněvem. Pomalu jsem si sednul na zem a měl jsem chuť zbít všechno okolo sebe a zároveň řvát. Nedělal jsem ale nic. Seděl jsem na zemi a nechal jsem si slzy téct po tváři, jako ten největší ubožák který kdy existoval...

_to be continued_

Tady příběh ještě nekončí ok? :]

A jinak...

Šťastný Valentýn :D
Pokud s nikým nejste tak nezoufejte
Alespoň vám tady dopřeju další kapitolu xdd

𝘳ꪮ᥇᥇𝓲ꪀ☆