"Trochu se to zvrtlo" countryhumans | DOKONČENO

21. uhhh....

(ne já nevím co znamená ten název xd)
Posledních pár dnů pro mě bylo jako kdyby mě mučili. Každý den jsem je viděl spolu a čím dál tím víc jsem se nenáviděl. Jeden den mi přišel jako tisíc takových dní. A nejen já jsem si začal všímat že vůbec nejím. Ale mě přešla chuť. Buďto jsem byl ve škole, nebo zavřený v pokoji.

Jednou jsem po škole potkal Kanadu s Ukrajinou, tak jsem se k nim nenápadně přidal.

🇺🇲:,,Ahoj. Co tu děláte?"

🇨🇦:,,No už nám skončila škola tak nás napadlo si někam zajít."

🇺🇲:,,A jinak jak se má Rusko?" napadlo mě se po chvilce zeptat.

🇺🇦:,,No tak znáš ho z něho se to nedá úplně poznat. Navíc nám to moc neříká a nikdo se ho na to ani nechce ptát. Ale proč se ptáš mě? Vy už se nebavíte?"

Já jsem se trochu zarazil a co nejrychleji hledal nejlepší odpověď.

🇺🇲:,,Ehhh....no.. tak nějak napůl. Poslední dobou se spíš baví s někým jiným ale já se mu nedivim," řekl jsem a nervózně se usmál.

🇺🇦:,,Co mu je? Už od začátku školního roku se s tebou bavil. To abych si od něho zjistila něco víc....."

🇺🇲:,,Jo tak to bych asi úplně nedělal."

🇺🇦:,,Proč?"

🇺🇲:,,No... znáš ho. Myslím že zrovna na tohle ti neodpoví."

🇺🇦:,,Když myslíš," pokrčila rameny.

🇺🇲:,,Tak já jdu už domů. Užijte si to," řekl jsem a udělal falešný úsměv.

Hned jakmile jsem se otočil tak mi úsměv spadl. Nemám pravý důvod se usmívat.

_time skip_

Hodil jsem svojí taškou o zem a svalil se na postel. A začal jsem zase přemýšlet o smyslu života. Teda spíš mého života. (V realitě taky moje moc oblíbená aktivita :')👍)

_time skip_
(Já fakt nevím proč jsou takhle dva time skipy za sebou neptejte se)

🇨🇵:,,Večeře!" zavolala máma.

Sešel jsem schody ale doopravdy jsem hlad neměl.

🇺🇲:,,Promiň mami nemám hlad."

🇨🇵:,,To na mě nezkoušej," řekla máma naštvaně a skřížila si ruce na prsou.

Docela mě to zarazilo protože takhle normálně nemluví.

🇺🇲:,,Jak to myslíš," řekl jsem uprostřed cesty zase nahoru.

🇨🇵:,,Jak jako jak to myslim. Myslíš si že si nevšímám že poslední dobou vůbec nejíš? Jsem tvoje matka už to pochop."

Pomalu jsem se obrátil a šel jsem zpátky ke stolu. Nakonec jsem snědl všechno. Ale měl jsem pocit jako kdybych nic nesnědl. Nikomu jsem to neřekl protože by to stejně nikoho nezajímalo. A šel jsem nahoru.

Zapnul jsem telefon a šel na Instagram. A samozřejmě že hned první fotka byla od Ruska zase s Německem. Seděli někde na lavičce a Německo spal na Ruska rameni. Bylo to nejspíš v parku. A ten park vypadal přesně jako v tom mém snu. To bylo na tom to nejsmutnější.

Dal jsem si deku přes hlavu a o ničem nepřemýšlel. Kéž by se mi to nikdy nestalo. Už vím jak hodně to bolí.

_to be continued (asi zase za dlouho :'|)_

Wow. Já žiju. O můj bože já nevim co mám psát. Já z Ameriky nechci dělat nějakého hrozného ufňukánka xd. No moc se omlouvám že už dlouho nic nevyšlo ale teď je to fakt na nic. A i tohle píšu o on-line hodině :'). Nu snad se alespoň malinko líbilo ale je to zase kapitola o ničem. Nu už budu muset máme si zase něco psát xd. Jestli o mě zase dlouho neuslyšíte tak se nedivte..... Já tohle dělám.