"Trochu se to zvrtlo" countryhumans | DOKONČENO

2. Ten "tajemný"

Byl hrozně vysoký a neměl jsem z něho dobrý pocit. Sednul si do jedné ze zadních lavic a zadíval se na mě. Já jsem se ani nepohnul. Nenápadně jsem se naklonil k Jap.

🇺🇸: ,,A kdo je tohle?" Řekl jsem skoro neslyšně.

🇯🇵: ,,Jó to je Rusko. Je to docela mrzout ale je to docela good kámoš," odpověděla a dál se o mě nezajímala.

Já jsem od něj ale ani na chvilinku neodtrhnul oči. Postavil jsem se normálně. Chvilinku jsme na sebe čuměli ale pak jsem musel zrakem uhnout. Je silnější. On ode mě ale oči neodtrhnul. Měl mrazivý výraz ze kterého běhal mráz po zádech. Sednul jsem si tam odkud mě vytáhla Jap. Zbývalo ještě pár minut do začátku hodiny. Už to vypadalo že budu sedět sám ale nakonec si ke mě přisednul Filip. Je to docela fajn kluk. Ještě jsme spolu chvilku klábosili a já každou chvilku pozoroval Rusko. Očividně ho koukání na mě nepřestalo bavit. Pak zazvonil zvonek na první hodinu. To měla každá třída svojí třídní. Ta nám dala klíčky od skříněk a ať se jdeme přezout. Ano celou dobu jsme na sobě měli boty. Tady jsem se musel s Filem na chvilinku rozloučit jelikož nám dali skříňky nejdál od sebe co to jenom šlo. A toho čeho jsem se bál se splnilo. Dostal jsem skříňku která byla dvě skříňky od Ruska. Mlčky jsme si odemykali skříňky a přezouvali se. Nechápu jak ale on byl rychlejší. Zase se na mě zadíval. Já jsem si pospíšil a zamknul skříňku. On ke mě ale přišel blíž. Začal jsem se trochu.... dobře trochu víc bát.

🇷🇺: ,,Emm... Ahoj. Všimnul jsem si tě ve třídě a přišel jsi mi fajn." Nevěděl jsem co na to říct.

🇷🇺: ,,Já jsem Rusko. I když to asi už víš," dodal ještě a nastavil ruku na potřásání. Nechtěl jsem mu podávat tu moji protože by mohl cítit jak se mi malinko třese. Ale bylo pozdě.

🇷🇺: ,,Bát se mě nemusíš. Jsem jako ostatní akorát se se mnou nikdo nechce moc bavit." Potřásl jsem mu rukou a usmál jsem se.

🇺🇸: ,,Já jsem Amerika. Nebo Ame to je na tobě."

Ruku jsem mu pustil ale stisk měl teda pořádnej. Společně jsme šli do třídy. Ale tam nás čekalo už jenom opravdové učivo.

_time skip_

Konečně zazvonilo na přestávku. Já jsem vyndal svoji svačinu abych se podíval co mi tam mamka strčila. Samozřejmě bageta ale byla ještě čerstvá. Krásně křupavá se sýrem, šunkou, salátem a troškou majonézy (nic jiného než majonéza mě nenapadlo 😂). S chutí jsem se do ní zakousnul.

🇷🇺: ,,Můžu si přisednout?"

Řekl to nečekaně a ještě k tomu byl za mnou takže jsem se ho leknul a kouskem té bagety jsem se zadusil. Začal jsem tam kašlat jako kdybych měl záchvat. Začal mi bušit do zad. Naštěstí to pomohlo ale sílu měl pořádnou.

🇺🇸: ,,Díky," řekl jsem a začal jsem se smát. On se koukal trochu nechápavě ale taky se trochu zasmál.

Začali jsme se spolu bavit dokud nebyla zase hodina. Vůbec bych nečekal že bude takový. Ale jsem rád že spolu vyjdem. Myslím že mám nového kámoše.

_to be continued_

___________________________

Nebojte. Ono to bude po jedné až dvou kapitolách zajímavější. Nu snad se líbilo :3. Mějte se

_Vaše Czechia 💖🇨🇿