"Trochu se to zvrtlo" countryhumans | DOKONČENO

23.07

Bleskově jsem se na tu osobu otočil a opravdu jsem se nemýlil. Stál tam vysoký stát, který se mi ještě tuhle noc nějak dostal do pokoje. Jen tak si tam stál, opřený o skříňky a s úšklebkem na tváři.

🇺🇸: ,,Eh-! A-! Co tu děláš?!" štěkl jsem na něj když jsem se vzpamatoval.

🇷🇺: ,,Nic důležitého. Jenom přemýšlím kdo asi mohl být ten stát, který mi nechal papírek na stole," udělal u toho schválně zamyšlený obličej.

🇺🇸: ,,Doufám že se bavíš," odsekl jsem a chtěl jsem ho obejít abych se mohl ztratit.

🇷🇺: ,,Víš že celkem jo? Akorát se mi snažíš utéct takže mě trosku začínáš štvát," na to mi zatarasil cestu takže jsem do něj narazil.

🇺🇸: ,,Hej!"

🇷🇺: ,,Copak? Nenechám tě jen tak odejít," řekl zase s úsměvem a trochu se sklonil aby u mě byl obličejem blíž.

Já malinko couvnul. Nechtěl jsem to přiznávat ale vyhrával. Samozřejmě jsem to nechtěl dat na jevo, takže jsem zkoušel argumentovat dál.

🇺🇸: ,,To jsem najednou tak důležitej?"

🇷🇺: ,,Však jsem ti psal že tu budu vždycky pro tebe," ještě víc se přiblížil.

Čekal jsem cokoliv jiného, ale tohle ne. Trošku jsem sebou škubnul a hned na to mi začaly červenat tváře. Ten parchant se na mě zadíval a myslim že si toho všimnul. Já otočil hlavou na stranu ale bylo pozdě. Zase se usmál a bylo mu jasný že jsem slabší.

🇺🇸: ,,Německo jsi očividně nechal co.."

Chvilku nic neříkal a tak jsem se na nej otočil. Hned jsem litoval toho že jsem něco řekl. Měl ten nejvíc naštvanej výraz který jsem zatim kdy viděl.

🇷🇺: ,,..Toho sem už netahej," řekl a odtáhl se.

Měl jsem sto chuti ještě něco říct abych mu to oplatil ale kdybych to udělal tak bych vypadal ještě slaběji a tak jsem ho nechal.

🇺🇸: ,,Ještě něc-"

V tu chvíli tam začali přicházet další státy. Teď jsem si myslel že už je fakt konec. Jenže Rusko mě vzal za ruku a začal mě táhnout někam pryč.

🇺🇸: ,,Eh- Hej pusť mě! Co si myslíš že děláš?!"

🇷🇺: ,,Já jsem neskončil."

Teď jsem měl v hlavě otázku 'co mi asi tak ještě může mít?'. To mu nestačilo to že si se mnou už tak pohrál. Však mu očividně nevadilo ani to že jsem byl u něho v domě.

Zavedl nás někam kde nikdo nebyl. Bylo to jenom za nějakým rohem protože byl slyšet hluk které dělaly skříňky.
Trochu jsem si oddychnul protože Rusko chodil celkem rychle. Stal jsem tam v předklonu a čekal co se bude dít. Bylo mi víc než jasný že na mě zase zírá.

Nevypadalo to že by se něco mělo dít a tak jsem chtěl začít. Jenže než jsem to stihnul tak už jsem byl u zdi. Tedy spíš do mě Rusko strčil a já do ní narazil zády. Příjemné to nebylo, co si budem.
Uz jsem na nej chtěl začít zase nadávat jestli je normální a co to dělá ale jakmile jsem zvednul pohled nahoru tak jsem zjistil že je takových 20 centimetrů od mého obličeje. Moje tváře automaticky zrudly. Snažil jsem se dělat jakože se to nestalo ale on si toho moc dobře všimnul.

🇺🇸: ,,To mi chceš přivodit další infarkt?" řekl jsem otráveně.

🇷🇺: ,,To jsem neřekl." Měl zase na obličeji ten jeho úšklebek.

🇺🇸: ,,Takže? Řekl jsi že jsi ještě neskončil. Co mi teda ještě tak moc potřebuješ říct?" zeptal jsem se a skřížil jsem si ruce na hrudi.

🇷🇺: ,,Hmm~ třeba to že jsi roztomilý kdyz se červenáš."

Teď už mě fakt začal štvát. Samozřejmě že mi tváře zčervenaly ještě víc a já sklopil zrak do strany.

🇷🇺: ,,Jo! Přesně takhle-," nedořekl.

🇺🇸: ,,Jestli si ze mě chceš jenom utahovat tak si najdi někdo jinýho!" vyjel jsem po něm.

Úsměv z jeho tváře zmizel. Trochu se odtáhnul a asi mu došlo že to myslim vážně.

🇷🇺: ,,Dobře. A ty budeš zase žárlit že mám někoho jinýho že?"

Teď jsem se mu kouknul přímo do očí. Jeho odpověď mě překvapila.

🇷🇺: ,,První se rozhodni jak to teda chceš než někomu vlezeš do baráku," dodal ještě a odstoupil ode mě úplně.

🇺🇸: ,,...a ty mi neodpovídej když to pak nebudeš brát vážně.."

_to be continued_

爪|Ҝ乇