"Trochu se to zvrtlo" countryhumans | DOKONČENO

23.16

Rus. pov.

Probudil jsem se s menší bolestí hlavy a vzadu na krku. Všude byla tma. Po dalších pár sekundách jsem si uvědomil že cítím další bolest v rukou a nohou. A taky že jimi nemůžu hýbat což byla nejspíš příčina tě bolesti. Jakmile jsem pohnul krkem tak mě zabolel takže jsem se nechtěl moc rozhlížet. Seděl jsem někde ve tmě a bolí mě skoro celé tělo. A hlavně nevim jak jsem se sem dostal a kdo mě sem dostal. Nic si nepamatuju.

Seděl jsem tam celkem dlouho. Nedokážu říct jak moc ale nějaká ta doba to byla. Už už jsem usinal znovu ale v tom se přede mnou otevřely dveře (o kterých jsem samozřejmě neměl ani ponětí). Silná záře mi zasvítila do obličeje a já musel zavřít oči. Nějakou tu chvilku jsem zase nic neviděl kvůli tomu blbýmu světlu. Krom skřípajících dveří jsem slyšel i kroky. I kdybych něco viděl tak jsem mohl vidět jen siluetu. Jediný co vim bylo to že to nebyl někdo extra vysoký ani extra malý. Nebylo možný poznat kdo to je dokud stál ve dveřích.

Osoba nepromluvila. Chvilku tam stála, zírala na mě a pak začala dělat kroky pomalu za židli na které jsem seděl. Začal jsem být trochu nervózní ale nemohl jsem nic dělat. Osoba se zastavila za mnou a zase se nic nedělo. Pak jsem uslyšel pohyb a dech na mém krku.

?: ,,Už jsi konečně vzhůru?"

Přeběhl mi mráz po zádech a kdybych mohl tak bych nejspíš i nadskočil. Hned jsem poznal kdo to je. Na ten krásný hlas bych nemohl zapomenout.

Ame. pov.
(Kousek zpátky v čase xd)

Nějakým záhadným způsobem se mi podařilo odemknout, otevřít a zavřít dveře i s Ruskem na zádech. Nebylo to nic lehkého ale já byl rád že jsem to vůbec nějak udělal. Opatrně jsem ho položil na gauč a neobešlo se to bez trochu pozorování. Chvilku jsem seděl u gauče a jen se na něj koukal. Bylo to asi trochu creepy ale stejně o tom nebude vědět takže co...

Připravil jsem si do prázdného pokoje židli a provazy a šel jsem pro Rusko. Byl jsem víc než rád že jsem ho nemusel táhnout do schodů. Posadil jsem ho na židli a přivázal mu nohy a ruce. Nevěděl jsem jak moc provaz utáhnout. Nechtěl jsem mu to utáhnout moc ale zase jsem se bál aby mi neutekl. Nějak jsem to typnul. Jelikož už jsem byl docela dost unavený tak jsem ho nechal spát a sám jsem si lehnul na matraci v pokoji která už tam byla připravená předem. Na tý bude spát on když si u mě získá nějakou důvěru...pokud se to vůbec stane. Nechtěl jsem ho tam taky nechávat samotného a navíc je to můj dárek.

_time skip_

Ráno jsem se vzbudil dřív jak on. Tedy v noci mě nic nevzbudilo a teď ještě spal takže jsem nejspíš byl první. Hlavou mi blesklo jestli se mu něco nestalo ale to jsem hned popřel. Jeho jen tak něco neskolí to jsem si jistý. Šel jsem se vysprchovat a pak na snídani. Když jsem všechno dojedl tak jsem šel zase za Ruskem. Nechtěl jsem ho tam nechávat samotného kdyby se náhodou probral. Otevřel jsem pomalu dveře a viděl jsem jak sebou malinko cuknul a měl sevřený víčka k sobě. Není divu když tam byl celou dobu po tmě. Byl to nezvyk ho najednou vidět svázaného a jak se nemůže hýbat jenom kvůli mě. I mě samotného napadlo že jsem to možná trochu přehnal. Ale hned to zase přešlo. Nemůžu ho nechat ostatním. Chci aby byl v bezpečí u mě.

Nechal jsem dveře pootevřené a šel pomalu k němu. 'Zajímalo by mě jestli mě poznal' projelo mi hlavou když jsem si stoupnul za židli. Chvilku jsem se rozmýšlel jestli mu něco říct nebo ne. Nakonec jsem ze sebe dostal nejpříjemněji jak jsem mohl:
"Už jsi konečně vzhůru."

Trošku sebou cuknul. Donutilo mě to se usmát. Konečně ho mám u sebe. Dal jsem mu pomalu ruce na ramena a těma potom sjel na hruď. Opřel jsem si hlavu o jeho rameno a jen tak tam u něj stál a objímal ho.