"Trochu se to zvrtlo" countryhumans | DOKONČENO

23.01

(Pssst.... doporučila bych si přečíst kapitolu 22 na kterou toto navazuje ;} )


...

Po mém právem boku na lavičce seděl.. Rusko. Mě zamrazilo v zádech a moje tělo zapomnělo jak se hýbat. On se naštěstí díval do telefonu takže jsem se rychle otočil a zakryl si kapucou obličej.
"To je on. To je on. To je on! Co mám dělat?!" Zpanikařil jsem a začal jsem se rozhlížet kolem sebe a rozběhl se pryč. Moje tělo se hýbalo samo takže jsem nevěděl kam to běžím. Až po chvilce jsem si uvědomil kde jsem. Zase ta ulička. Hrozně se mi tam nechtělo ale nohy mě neposlouchaly. Až asi v polovině jsem se zastavil a otočil jsem se. Nikde nic. Ale až po chvilce se začaly ozívat kroky. Podle siluety jsem si uvědomil že mě Rusko MUSEL poznat. Rychle jsem zalezl za nějaké harampádí a snažil se dýchat potichu.
Kroky se furt blížily a zastavily se asi 2 metry ode mě.

🇷🇺: "Ame~? ...byl jsi to ty že? Já vim že tu jseš..."

Já jsem tam jenom seděl se zakrytou pusou a vyděšeným výrazem modlící se aby to tu nezačal prohledávat. Ještě asi minutu tam stál ale pak odešel. Já tam ještě seděl i když už odešel a přemýšlel proč se ho vlastně tolik bojim. Nic mi nedává smysl. A taky jsem sám sobě nemohl uvěřit když jsem si řekl "Alespoň tu není s Německem". Chtěl jsem si za to zase dát pohlavek ale nakonec jsem to vzdal. Zvedl jsem se a rozhlídl jestli tu někdo není. Měl jsem hroznou chuť se jít podívat jestli Rusko ještě není na náměstí ale bál jsem se. Po cestě domů jsem si říkal co je špatně s mojí logikou. Měl bych se rozhodnout jestli ho teda mám rád nebo ho absolutně nenávidím. 

Ne... jak bych ho mohl nenávidět. Blbost, blbost, blbost. Začínal jsem víc a víc přemýšlet ve stylu "On mě poznal!". Neskutečně mě to těšilo. Že se vůbec zajímal o to, jestli jsem to já a obtěžoval se za mnou jít, i když si nemohl být jistý, jestli jsem to já. Objal jsem si kolena rukama, koukal jsem do prázdna a začal jsem se usmívat při pomyšlení na něj. Alespoň jsem měl zase šanci ho vidět. Chtěl bych víc...

Moje ruka nereagovala. Ale už to ani není potřeba. "Proč bych se měl fackovat za to že myslím na někoho kdo je tak dokonalý. To není nic za co bych si facku zasloužil. A jo.... vlastně bych si neměl představovat že jsem s někým kdo někoho už má. Ale to by si řekl každý. Mě Německo absolutně nezajímá. Přemýšlení o něm je jenom ztráta času... Když nad tím tak přemýšlím tak vůbec on celý by se dal nazvat jako "plýtvání místem". No moc dlouho o něm přemýšlím. Musím si udělat čas a prostor na někoho jiného." řekl jsem si a zvednul jsem se s úsměvem na tváři. Šel jsem domů protože už jsem stejně nikam nechtěl chodit. Spíš budu muset něco vymyslet... něco aby mi to s ním 100% vyšlo a nikdo nás neotravoval. Hádám že to mi zabere hodně času.

Celou cestu jsem se usmíval a přemýšlel o tom jak se věci mají. Rusko je s Německem. Ale dneska na mě mluvil a vypadalo to že mě i chtěl vidět když se za mnou rozběhl. Hmmm~ jak sladké! Škoda že to nevyšlo. Možná bych mohl něco udělat... vlastně je to blbost. Stejně jsem neměl nic promyšleného (ne že bych teď měl).

Doma jsem si to namířil rovnou do pokoje. Zapnul jsem počítač a strávil jsem na něm minimálně dvě hodiny.

_to be continued_

No.....příběh se rozděluje

Dodám k tomu jen jedno


*Super stalker Ame activated*

爪|Ҝ乇