Neměl jsem nejmenší tušení co na to říct. Takže jsem tam seděl jak blb a probíral si celou situaci furt dokola. Ano je to od něj hezký že se stará, ale není už trochu pozdě když Rusko udělal... to co udělal. Pardon ale od rána si připadám jako bych jím byl posedlý 3krát víc než předtím. Zároveň mi ale mozek opravdu říká že to není dobré. Však si na něj furt stěžuju. A furt se to střídá ze sekundy na sekundu. Asi mi praskne hlava.
🇺🇸: ,,Brazílie...děkuju," řekl jsem tiše a začal jíst.
On jenom zvedl hlavu aby se na mě podíval a nejspíš se i usmál, ale to si nejsem jistý. Smutné na to bylo to, že i když na mě byl Brazílie milý, já to z nějakého důvodu nemohl brát vážně. Ale nikdo mi nezakázal to předstírat.
Celá tahle situace mě z nějakého důvodu rozveselila. Alespoň trochu. A už jsem si i přesně rozvrhnul co budu dělat po zbytek odpoledky. Plán je jednoduchý. Stalkovat :)
_time skip_
Uvědomil jsem si, jak jsem tak stál za rohem budovy, že bych měl najít lepší způsob, jak někoho pozorovat. Rusko tam byl ještě s pár státy a o něčem se tam bavili. Hezky jsem si to užíval. Sice je hezké když se Rusko zajímá jen o mě, ale tohle má taky něco do sebe. Vždycky jsem se leknul když se někdo kouknul mým směrem. A vždy to bylo horší když to byl zrovna Rusko. Nejhorší je na tom to, že nemůžu říct jestli mě někdo viděl nebo ne. Tedy spíš jestli mě ON viděl nebo ne. Ostatní by k tomu něco řekli nebo by se sem šli podívat. Rusko ale ne. Očividně si mě všimnul před tím než jsem se mu dostal do baráku a nic s tím neudělal. Ale což.
Po nějaké té chvíli jsem odešel, abych byl v lavici dřív než on.
O hodině mi na mojí půlku lavice přiletěl papírek poskládaný do malého čtverečku. Nebylo pochyb, že to bylo od toho vedle mě, tak jsem to vzal a začal rozbalovat. Bylo na něm napsáno: "Did you like the view?" Hned jakmile jsem to uviděl jsem ten papírek zmáčkl a otočil se zády k tomu idiotovi co mi to dal. Musel si toho všimnout protože jsem slyšel jak se potichoučku směje. Chtěl jsem mu jednu vlepit. Ležel jsem tam na lavici, zády k němu, celej rudej a naštvanej. Po chvilce mě ale napadla odpověď.
Rus. pov.
Po chvilce jsem si všimnul, že u mé ruky se objevil papírek. Upřímně jsem nečekal odpověď, ale když už. Popadl jsem papírek a těsně před tím než jsem ho otevřel, tak jsem hodil očko na Ameho. Byl furt otočený zády ke mně, takže jsem mu neviděl do obličeje. V tuhle chvíli jsem si ani nedokázal tipnout jak se tváří. Papírek jsem konečně rozbalil a byl celkem překvapený. Pod mojí větou stálo: "And what if i did...?" Kouknul jsem se zpátky na něj. On se koukal dopředu a nevšímal si mě. Měl trochu narůžovělé tváře. Až po minutě jsem si uvědomil, že jsem se na něj koukal moc dlouho.
Ame. pov.
Ulevilo se mi když na mě přestal zírat. 'Wow, to musím být fakt neodolatelný' pomyslel jsem si ze srandy a nenápadně jsem se kouknul na Rusko. '...Jak se tak koukám, tak on taky..'
_to be continued_
𝑂𝑜𝑓
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
