12. P̶ř̶e̶k̶v̶a̶p̶e̶n̶í̶

281 21 10
                                    

Konečně skončila hodina. Ale naše učitele/ky NECHCETE!!! Máme asi triliardu úkolů. A totálně nevím kdy to mám udělat. (upřímně kdo to tak nemá že? :)) Ale zase to byla nepřežitelná sranda. Mexiko ani na sekundu nezavřel pusu. A že by odpovídal na otázky které učitelka dávala to nevypadalo. Ale kéž by mi mohl pomoct s úkolama.

Šel jsem domů a kousek se mnou šel i Rusko.

🇷🇺:,,... Аме? Víš... Zapomněl jsem ti tak trochu něco říct..."

Podíval jsem se na něj překvapeně a naznačil jsem ať to dopoví. A chtíc nebo ne jsem se malinko začervenal. Ani v nejmenším případě jsem nevěděl co od něj čekat.

🇷🇺:,,...my...naše celá rodina..."

Tak teď jsem ztratil všechnu naději. Nevím jestli Rusko brát jako kamaráda nebo jako něco víc. Hlavně nevím co na to on.

🇷🇺:,,Pojedeme na skoro dva týdny na dovolenou. Aaa... jaksi už zítra."

🇺🇸:,,Zítra?!" Udělal jsem smutný výraz. ,,A na jak přesně dlouho?"

🇷🇺:,,Na deset dní. Taky mi budeš chybět," udělal smutný výraz na oplátku. Ale pak se usmál. A bohužel i zastavil.

🇷🇺:,,Musím."

🇺🇸:,,Hmm. Tak si to užijte," usmál jsem se, otočil a šel jsem domů.

Když jsem se otočil tak jsem jenom viděl jak  mizí za stromem. Bylo mi to docela líto ale budu to muset nějak přežít. Z teď mi došlo že se nemám krom Ruska s nikým bavit. Deset dní! Ale zítra je sobota!

_time skip_

Došel jsem domů a hned jsem sebou hodil na postel. A jelikož jsem byl příšerně línej dělat ty pitomý úkoly tak jsem se rozhodl si dojít něco koupit. Takže jsem asi ještě deset minut čuměl do mobilu a pak jsem se teprve odhodlal zvednout a vyrazit.

Na mě byla venku docela DOST velká zima takže jsem si vzal mikinu a na to ještě bundu s kožíškem. Do obchodu to mám ještě dál než do školy.

Cestou se mi povedlo potkat Jap a tentokrát nebyla tak energetická. Ale ona to přes víkend dožene. A ji napadlo jestli s ní nechci třeba na running sushi. Tak jsem řekl že jo.

_time skip_

Došli jsme k running sushi a vzpomněl jsem si že mě přesně sem pozval i Čína. Tak mě napadlo jestli se na něj Jap nezeptat.

Sedli jsme si a já si rozmýšlel jak to říct.

🇺🇸:,,Jap?" začal jsem.

🇯🇵:,,Joooooo..." odpověděla a prohlížela si přitom něco na mobilu.

🇺🇸:,, Nevíš co se stalo s Filipem a Čínou?"

V tom odtrhla oči od telefonu a podívala se na mě výrazem po kterým mě zamrazilo. Skoro jako Rusko ale on to stejně umí líp.

🇯🇵:,,Hmm...ne... proč se ptáš?" řekla po chvíli a zase se zakoukala do phonu.

🇺🇸:,,Tobě nepřijde divný že by první týden přišly do školy jen jeden nebo dva dny a pak už ne?"

Jap se zamyslela ale asi jí to už nezajímalo. Místo toho si vzala hůlky a začala si nabírat jídlo. Tak jsem to taky nechal být ale stejně mi to bylo divný. Celou dobu co jsme tam jedli jsem na to myslel.

_time skip_

🇯🇵:,,Tak zase příště!!" zavolala na mě ještě Jap přes rameno.

Já se jenom usmál a zamával. Než jsem se konečně otočil tak jsem do někoho stačil vrazit.

🇺🇸:,,Tss...... m-moc se omlouvám. Nedával jsem pozo...."

_to_be_continued_

Aaaaaaaa já zase napsala kapitolu 👏🏻. No snad se tenhle další kus téhle divné věci líbil. A ještě jednou děkuju za tu podporu. Já nečekala že se to bude líbit ❤️🥺.

"Trochu se to zvrtlo" countryhumans | DOKONČENOKde žijí příběhy. Začni objevovat