"Trochu se to zvrtlo" countryhumans | DOKONČENO

23.04

Chvíli jsem na ten kus papíru jen zíral a nemohl jsem uvěřit svým očím. Toto nakreslil Rusko?! Celý papír byl zaplněný náčrtkama.... ale všechno jsem to byl já. Uměl kreslit nádherně a všechno to jen vylepšovalo to že jsem to byl já. On nakreslil mě! MĚ!

Cítil jsem jak mi trochu červenají tváře a ani jsem nechápal proč ale měl jsem jasno co s tím papírem udělám. Nejdřív mě napadlo si ho vzít domů ale to by mi moc k ničemu nebylo. Takže jsem si ho alespoň vyfotil. Udělalo mi to hroznou radost.

Jediné místo které mě napadlo prozkoumat byla skříň. Ano i mě to znělo celkem divně když jsem si to takhle řekl ale když už jsem tady.
Otevřel jsem dveře skříně a jeho vůně mě udeřila do nosu. Napadla mě zároveň s tím jedna sice riskantní věc ale rozhodnul jsem se že to udělám. Vybral jsem si jedno z triček ze spoda hromádky a složil ho co do nejmenší velikosti. "To je moje" řekl jsem si a zavřel skříň.

Všimnul jsem si že už to bude skoro půl hodiny co tu jsem a nechtěl jsem abych tady ještě něco vyvedl a přišlo se na mě. Už už jsem chtěl odejít z Ruska pokoje když v tom mě něco napadlo. Přišel jsem ke stolu a vzal kousek papíru a tužku.
"Vzkaz tu je takže už můžu jít" proběhlo mi hlavou a já si to vyrazil zase domů.

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _
|                                                      |
|          𝙉𝙚𝙗𝙤𝙟 𝙨𝙚,                              |
|                    𝙗𝙪𝙙𝙪 𝙩𝙪 𝙥𝙧𝙤 𝙩𝙚𝙗𝙚,        |
|                                                      |
|                               𝙫𝙯̌𝙙𝙮𝙘𝙠𝙮 ~        |
|                                                      |
|                                                      |
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _

Tričko mi moc neulehčovalo cestu zpátky dolů se co bych pro to neudělal. Spokojený jsem se vydal zase domů. Celkem mi tenhle "výlet" zlepšil den.

Jakmile jsem se dostal domů tak jsem začal hledat místo kam bych triko schoval ale aby se z něj nevytratila Ruska vůně. Našel jsem nějakou menší krabici takže bylo rozhodnuto. Tu jsem šoupnul do šuplíku ve skříni který tak moc často nepoužívám a zakryl ji dalšími věcmi.

Pak byl oběd ale ten pro mě nebyl tak podstatný. Stejně jsem celou dobu myslel na Rusko. Na nic jiného ani nemělo cenu myslet. Jediný čeho jsem si všimnul byl divný pohled mého otce na mě když se mě někdo na něco ptal a já neodpovídal protože jsem měl plnou hlavu důležitějších věcí. Jeho pohled se přehlédnout nedal.

Další čas jsem musel strávit učením se protože mi to můj otec nařídil. Nic neobvyklého. Ale bylo to těžší než jsem čekal.
Četl jsem zadání a když jsem byl na konci tak jsem si uvědomil že už v půlce textu jsem se na to nesoustředil takže jsem pak zadání musel číst alespoň dvakrát.
Po chvilce jsem se zvednul a šel si zamknout dveře. Vytáhnul jsem tričko z krabice a přivoněl. Dokonalá vůně se mi dostala snad až do mozku. Lehnul jsem si na postel a jenom čichal k tričku. To mi udělalo úsměv na tváři a já zavřel oči. Bylo to jako kdyby tu vedle ležel.

_time skip_

Po večeři jsem se umyl a jelikož jsem byl už trochu unavený tak jsem neměl v plánu dělat ještě něco. Zalehl jsem do postele s úsměvem. Sám jsem si všimnul že jsem se začal  usmívat nějak často ale nechal jsem to být. Jsem přece jenom moc šťastný.

Rusko byl i u mě ve snu. Ale ne úplně tak jak jsem chtěl. Na zemi leželi různé státy a všude hodně krve. I obloha byla rudá. Já procházel dál a ani jsem nevěděl kam.

🇺🇸: ,,Jap!" zařval jsem když jsem uviděl kamarádku mrtvou na zemi.

Přiběhnul jsem k ní a začal s ní třást i když jsme věděl že to ničemu nepomůže.

?: ,,Amee~" ozvalo se z dálky.

Já vzheldnul nahoru. Nikoho jsem neviděl a tak jsem šel za hlasem. Ten samotný hlas jsem ale začal poznávat moc dobře. Jak by ne. Byl to ten nejkrásnější zvuk pro moje uši. Pomalu mě začal vábit dál a dál do neznáma.

_to be continued_

...

爪|Ҝ乇