"Trochu se to zvrtlo" countryhumans | DOKONČENO

28. That's the only think that matter

(dunno jestli to sem psát ale vim že to někomu asi může vadit tak to sem radši napíšu. ehm ehm...
takže... tohle bylo plánovaný už od začátku. V příštích (nevim kolika kapitolách) se náš slavný Ame bude chovat i přemýšlet docela DepReSIvNě
duh prostě pochopíte až uvidíte
hlavně to neberte moc vážne pls já sama nemám zkušenosti so... bude to takový...
nebude to úplně doslova deprese... prostě uvidíte nevim jak to popsat :'D
a ta písnička... dunno já si pouštěla random písničky a tahle zrovna přišla na řadu a docela mi tam seděla tak mě to jenom napadlo sem dát :D
A není to tak že bych nějak milovala Bella Poarch just jsem nevěděla že je ta písnička od ní xd)

Z toho přemýšlení jsem usnul. A zdál se mi sice krátký ale důležitý sen.

Byl začátek školního roku a já viděl naší třídu. Po chvilce tam přišli všichni kteří tam už byli když jsem přišel do třídy první školní den. Na nikoho jsem nemohl mluvit a vypadalo to že si mě nikdo nevšímal. Po další chvilce tam přišel Rusko. Já jsem za ním chtěl jít ale nešlo to. Nebo.... šlo ale on se mě nevšimnul. I když jsem byl přímo před ním. Najednou za ním přišel Filip a Mexiko a začali se s ním bavit. Nejdřív to vypadalo že je pošle někam ale pak se s nima začal bavit taky a dokonce se začal víc usmívat. Já se na to jenom koukal z povzdálí a nevěděl jsem co mám dělat.

V panice jsem ještě zkoušel Jap a Estonsko jestli mě vidí. Ty mě ignorovaly. Vyběhl jsem na chodbu a viděl jsem Brazílii i Německo. Snažil jsem se jich i dotknout ale moje ruka jimi jenom prolítla. Nikdo mě neviděl. Jako kdybych byl jenom duch který je k tomu aby jen přihlížel.

Vrátil jsem se do třídy a sedl jsem si vedle Ruska na volnou židli kde obvykle sedim. Díval jsem se jak se baví s ostatními. Nemohl jsem přesně slyšet o čem se baví zvuk byl jako kdyby byl hodně daleko. Díval jsem se jak se Rusko usmívá a něco říká. Žárlil jsem na ostatní že se s ním můžou bavit. Byl jsem vystrašený že se s ním nemůžu bavit a že mě ani nemůže vidět. Ale usmíval se. Vypadalo to že se baví.. a že je šťastný. I beze mě. Jenom jsem se na něj koukal a začaly mi téct slzy. Došlo mi to... došla mi pointa.

Teď už jsem opravdu jenom čekal než ten sen skončil. Alespoň jsem se na něj mohl koukat jak se směje. I když ne kvůli mě... stejně to byl hezký pocit. Vědět že je v pořádku...

Taky jsem si ještě párkrát stihnul prohlídnout Filipa. Skoro jsem zapomněl jak vypadal. Docela mě děsilo že je u mě ve snu když už je....

Vzbudil jsem se a zjistil jsem že mi tekly slzy i v reálu. Otřel jsem si tváře a zjistil jsem že jsem usnul v oblečení ze včera. Převlíknul jsem se a zjistil jsem že mi zmizely kruhy pod očima. Vůbec mi přišlo že vypadám nějak líp než předtím.

Konečně byl pátek a já měl i plán na víkend. Nasnídal jsem se a šel do školy. Na chodbě jsem potkal Jap.

🇺🇸: "Jap! Ahoooj! Jak je? Nechceš s něčím pomoct?" přišel jsem k ní s velkým úsměvem.

🇯🇵: "A-ame.. Co se stalo? Vy jste se začali zase bavit s Rus-"

🇺🇸: "To teď rozebírat nebudeme ok?" řekl jsem s úsměvem hned co jsem jí zakryl pusu.

🇺🇸: "Já na to totiž přišel."

🇯🇵: "ehh...na co přesně?" zeptala se s trochu nechápavým výrazem.

🇺🇸: "Jak udělat Rusko šťastným," obrátil jsem se na ní s ještě širším úsměvem než předtím.

🇯🇵: "Tobě na něm fakt záleží co?" řekla Jap a zasmála se.

Šli jsme společně do třídy a o něčem jsme se bavili. Rusko tam ještě nebyl. Šel jsem se kouknout jestli mám v lavici furt ten sešit který jsem si včera opravdu zapomněl vzít. Když jsem ho ale otevřel tak mi úsměv skoro spadnul. Ze stránek sešitu vykukoval kus papíru který měl stejnou nebo podobnou barvu jako ten který jsem nechával u Ruska doma na stole se vzakzem.

_to be continued_

Nuhhhhhh...............
možná jsem to na tom začátku s tou 'depresivní náladou' přehnala
horší už by to být nemělo :D..

napadla mě jedna věc..,
už od začátku jsem plánovala jeden určitý konec ale minulý asi týden xd mě napadlo to ještě malinko prodloužit. A nemohla jsem se rozhodnout. A před chvílí mě napadalo že by to mělo 'dva konce'.
prostě by byla jedna kapitola kde by byl ten originální konec a pak ještě jedna (případně druhá která by na to navazovala) kde by byl ten druhý který mě napadl později ale to by byl konec který by vlastně vedl do prázdna. Nebyl by úplný a klidně by to mohlo i pokračovat dál ale už by to nebylo tak zajímavý a to mi přijde docela škoda a nevim jestli to dělat. Help meh pls :')
ten druhý konec by byl spíš takový bonus na konec

well děkuju za přečtení i guess a mějte nádhrený den :DD

~キン ♡︎