"Trochu se to zvrtlo" countryhumans | DOKONČENO

23.12

🇺🇸: ,,H-hej... pusť mě," začal se trochu rozmáchávat rukama.

🇷🇺: ,,Jseš si tím jistý?" zastavil jsem se a podíval se na něj.

On na mě hodil nechápavý výraz, pak se kouknul dolů a na to zavrtěl hlavou.

🇷🇺: ,,Já si to myslel," řekl jsem potichu a pokračoval v cestě.

K našemu domu to bylo už jenom kousek. Teď jsem jenom doufal abych nikoho nepotkal. Fakt nevim co by na mě říkali, kdyby mě viděli táhnout si domů kámoše v náručích. Když už jsem byl u domu tak jsem si všimnul, že Ame usnul. 'Věřim že to pro něj musel být náročný den. Budu předstírat že to nejspíš kvůli me není...' pomyslel jsem si, když jsem se snažil otevřít dveře. Nějak se mi to povedlo a měl jsem velké štěstí že jsem Ameho vynesl do mého pokoje bez toho, aniž by si toho někdo všimnul.
Opatrně jsem ho položil na postel a šel zatáhnout žaluzie. Sednul jsem si k posteli a nevěděl jsem co dělat. Zírání je taky super, ale to mi nějak tak přestává stačit. Ještě k tomu když ho mám teď, u sebe v pokoji...

Po asi minutě jsem se zvednul a došel si pro pití. Nějak jsem doufal že se Ame vzbudí, nechtěl jsem dělat něco co by mu bylo nepříjemné. Sice na něj nejsem úplně příjemný když je vzhůru, jako například tohle ráno... ale to se ze mě bere nějak automaticky.

Když jsem se vrátil, tak Ame pořád spal. A tak jsem přešel na plán B. Položil jsem pití na stůl a přišel blíž k posteli. Ještě chvilku jsem se rozmýšlel ale když už jsem se rozhodnul tak to udělám. Opatrně jsem Ameho přelezl a objal ho zezadu. Trochu jsem si ho přitáhnul k sobě a zavřel jsem oči. Bylo to opravdu příjemné, tak jak jsem to všude četl. S každým nádechem jsem ho cítil a nakonec jsem usnul.

Ame. pov.

Otevřel jsem oči a cítil jsem se jako kdybych spal minimálně dva dny. Trochu jsem si oči promnul a na to jsem se pokusil posadit. 'Kde to jsem...' projelo mi hlavou při pokusu se posadit ale něco mi v tom bránilo. Celkem mě to překvapilo a kouknul jsem se co to je. 'Ruce...'
Zmateně jsem mžoural na ruce, které objímaly můj pas. O pár sekund mi to ale došlo. Prudce jsem se otočil a viděl spící Rusko. Už už jsem chtěl vykřiknout ale včas jsem si uvědomil že by to nebyl dobrý nápad. Vzal jsem tedy jeho ruce a snažil jsem se vyprostit z jeho sevření. Po nějaké té napínavé chvilce se mi to povedlo bez toho aniž bych ho vzbudil. Hned jakmile jsem byl volný a stál na zemi jsem "odběhnul" na druhý konec pokoje. Byl jsem zadýchaný už od toho jak jsem se ho pokoušel nevzbudit.

Chvíli jsem se v rohu pokoje vydýchával a přemýšlel co budu dělat. Je možný že mě tu zamknul a z druhého patra se mi skákat nechce. A i kdyby nezamknul tak si mě muže všimnout kdokoliv z jeho rodiny. Oni si ale vlastně furt myslí že jsme kámoši...
Vzdal jsem to. Prostě jsem si musel přiznat že se mi od něj nechce.
Pomalu jsem se zase začal přibližovat k posteli. Vypadal tak nevinně když spal....

Na chvilku jsem se u něj zastavil. Nemohl jsem se vynadívat na jeho obličej. Kleknul jsem si na kolena co nejblíž k posteli a opřel se lokty o matraci. Pomalu jsem se k němu začal přibližovat. Nakonec jsem se zastavil když jsem byl od něj jen pár centimetrů. Byl jsem nervózní, nevěděl jsem jestli to mám udělat. Ale něco vzadu v mé hlavě mě přesvědčilo.
Přiblížil jsem se ještě víc a zavřel oči. Naše rty se spojily a já si to užíval. Po chvilce jsem se odtáhnul. Hezký a uspokojivý pocit se ale hned změnil na nervozitu. Rusko se totiž tou pusou vzbudil a teď na mě jen tak zíral.

_to be continued_

Speciálně vydávám dva dny po tom, co jsem vydala minulou kapitolu 🗿